Návštěva prozradí, proč takový úspěch. Příběh je zpracován klasicky, ale s využitím rozmanitých technických efektů. Scéna a kostýmy jsou typicky americky výpravné, občas působí až kýčovitě. Aranžmá scén režírovaných Haroldem Princem je sugestivní: například zjevení Fantoma na lustru či mezi diváky může u slabších povah vyvolat mrákoty. Režisér tu navíc mistrovsky karikuje "velké" divadlo s jeho postavami ředitele a intendanta či stárnoucí, ukňučené a trucující operní divy. Fantom opery je však především nabitý nádhernou muzikou s vokálně náročnými party pro hlavní představitele. Orchestr pod vedením dirigenta Davida Laie hraje čistě, se zaujetím a vynikající instrumentací. Thomas James O’Leary předvádí v titulní postavě svůj dostatečně barvitý, zvučný i jemný tenor, skvělou dechovou techniku. I výkony ostatních zpěváků jsou výsostně profesionální. Taková kombinace je věru zárukou úspěchu.
29. října 1998
