Na výstavu osmi desítek Monetových obrazů z období od počátku století do umělcovy smrti v roce 1926, jež organizátoři shromáždili z muzeí i soukromých sbírek z celého světa, se už před zahájením prodalo na sto čtyřicet tisíc vstupenek. Pravděpodobně půjde o nejnavštěvovanější expozici od Tutanchamóna v Britském muzeu v roce 1972.
Kromě čtyřiadvacetihodinového telefonického předprodeje lze využít i internetu (www.ticketmaster.co.uk.), přes nějž si objednali lístky milovníci umění z Havaje, Hongkongu, Japonska, Nového Zélandu či Austrálie.
Znalci poměrů poznamenávají, že rychlost předprodeje je srovnatelná s prodejem lístků na muzikál ve West Endu nebo na atraktivní prvoligový fotbalový zápas. Zájemci o vstupenky přímo u pokladny musí počítat s tím, že vystojí dlouhou frontu. Aby pořadatelé zvládli obrovský nápor, mají všechny lístky určenu hodinu, kdy lze na výstavu přijít. Jak dlouho chce návštěvník pobýt a kochat se nekonečnými variacemi leknínového jezírka Monetovy zahrady v Giverny nebo motivy z Londýna a Benátek, to už pak záleží na něm.
Ještě před pár lety by bylo nemyslitelné dělat z umění marketingovou záležitost. Nyní lze najít Moneta nejen na reprodukcích, pohlednicích a blocích, ale i na tričkách, hrníčcích na čaj, magnetech na lednici, igelitových taškách v britských supermarketech Tesco, ve výkladních skříních i na malé sérii telefonních karet. Výstavy umění se staly velkým obchodem. Návštěvníky lákají hotely zvláštními nabídkami.
Známý hotel Savoy na londýnské ulici Strand, v němž Monet bydlel při svém pobytu v britské metropoli a kde maloval proslulé pohledy na mosty přes Temži, nabízí luxusní balík služeb: kromě noclehu a snídaně ještě šampaňské a vstupenku na výstavu. Bude též organizovat monetovský koktejl a odpolední čaj. Za příslušný příplatek mohou hosté bydlet přímo v bývalém Monetově apartmá. S podobnou nabídkou přichází i Hilton.
Ostatně i sama Akademie, která nedostává od vlády žádné dotace a potýká se s finančními problémy, tak vsadila na osvědčenou kartu: impresionisté táhnou vždycky. A jak je vidět, lidé jsou ochotni dát za vstupné hodně peněz - lístek pro dospělého stojí devět liber (skoro pět set korun).
Expozice nejen shromáždila umělcova pozdní díla, ale poprvé pohromadě představuje také čtyři Monetovy obrovské panely s variacemi na lekníny z let 1915-26; jeden z nich dokonce ještě nikdy nebyl veřejně vystavován. Chybí zde naopak obraz Lekníny z roku 1904, který údajně patřil prominentnímu sběrateli předválečné Paříže Paulu Rosenbergovi a jejž za druhé světové války ukradli nacisté pro ministra von Ribbentropa. Rodina požádala o obraz odhadovaný na šest milionů liber v rámci navracení majetku, který byl Židům uloupen nacisty, a do vyřešení vlastnických práv odmítají francouzské úřady dílo zapůjčit.
Pro umělecký Londýn nastávají teď zlaté časy. Tento týden zahajuje Národní galerie výstavu Portréty od Ingrese, která potrvá do 25. dubna. V březnu pak přijde do Tateovy galerie další trhák - retrospektiva Jacksona Pollocka. Mezi 11. březnem, kdy začíná Pollock, a 18. dubnem, kdy končí Monet, bude mít veřejnost všechny tři umělce jako na dlani.
Kromě čtyřiadvacetihodinového telefonického předprodeje lze využít i internetu (www.ticketmaster.co.uk.), přes nějž si objednali lístky milovníci umění z Havaje, Hongkongu, Japonska, Nového Zélandu či Austrálie.
Znalci poměrů poznamenávají, že rychlost předprodeje je srovnatelná s prodejem lístků na muzikál ve West Endu nebo na atraktivní prvoligový fotbalový zápas. Zájemci o vstupenky přímo u pokladny musí počítat s tím, že vystojí dlouhou frontu. Aby pořadatelé zvládli obrovský nápor, mají všechny lístky určenu hodinu, kdy lze na výstavu přijít. Jak dlouho chce návštěvník pobýt a kochat se nekonečnými variacemi leknínového jezírka Monetovy zahrady v Giverny nebo motivy z Londýna a Benátek, to už pak záleží na něm.
Ještě před pár lety by bylo nemyslitelné dělat z umění marketingovou záležitost. Nyní lze najít Moneta nejen na reprodukcích, pohlednicích a blocích, ale i na tričkách, hrníčcích na čaj, magnetech na lednici, igelitových taškách v britských supermarketech Tesco, ve výkladních skříních i na malé sérii telefonních karet. Výstavy umění se staly velkým obchodem. Návštěvníky lákají hotely zvláštními nabídkami.
Známý hotel Savoy na londýnské ulici Strand, v němž Monet bydlel při svém pobytu v britské metropoli a kde maloval proslulé pohledy na mosty přes Temži, nabízí luxusní balík služeb: kromě noclehu a snídaně ještě šampaňské a vstupenku na výstavu. Bude též organizovat monetovský koktejl a odpolední čaj. Za příslušný příplatek mohou hosté bydlet přímo v bývalém Monetově apartmá. S podobnou nabídkou přichází i Hilton.
Ostatně i sama Akademie, která nedostává od vlády žádné dotace a potýká se s finančními problémy, tak vsadila na osvědčenou kartu: impresionisté táhnou vždycky. A jak je vidět, lidé jsou ochotni dát za vstupné hodně peněz - lístek pro dospělého stojí devět liber (skoro pět set korun).
Expozice nejen shromáždila umělcova pozdní díla, ale poprvé pohromadě představuje také čtyři Monetovy obrovské panely s variacemi na lekníny z let 1915-26; jeden z nich dokonce ještě nikdy nebyl veřejně vystavován. Chybí zde naopak obraz Lekníny z roku 1904, který údajně patřil prominentnímu sběrateli předválečné Paříže Paulu Rosenbergovi a jejž za druhé světové války ukradli nacisté pro ministra von Ribbentropa. Rodina požádala o obraz odhadovaný na šest milionů liber v rámci navracení majetku, který byl Židům uloupen nacisty, a do vyřešení vlastnických práv odmítají francouzské úřady dílo zapůjčit.
Pro umělecký Londýn nastávají teď zlaté časy. Tento týden zahajuje Národní galerie výstavu Portréty od Ingrese, která potrvá do 25. dubna. V březnu pak přijde do Tateovy galerie další trhák - retrospektiva Jacksona Pollocka. Mezi 11. březnem, kdy začíná Pollock, a 18. dubnem, kdy končí Monet, bude mít veřejnost všechny tři umělce jako na dlani.
