Vůbec to byly svátky naruby. Na Nově, kde se výraz dokument dosud považoval za sprosté slovo, je zahájil pořad Lucie Bílá: Život je zebra, jejž sám Vladimír Železný označil za dokument dokonce umělecký! Nechme stranou, že portrét o zpěvačce ještě nezaručí přídomek umělecký, že sebezajímavějšímu osudu neznámé paní X by zde dokument sotva věnovali a že film provázelo kouzlo nechtěného, jestliže právě z Novy se ostře kritizoval zlý (tištěný) bulvár. Nicméně: přestože na modelu "život hvězdy" se nedá mnoho nového vymýšlet, musí-li v něm okouzlit hlavně Florida a dítě, bezprostředně působící zpěvačka jeho monotónnost rozbila. Nadto se sluší zmínit střihače Michala Cuce spolupodepsaného i pod scénářem: hlavně jeho zásluhou se medailonek měnil v dokument.
Čímž si Nova připsala čárku za tvořivost a mohla se věnovat svým obvyklým skopičinám, jež obložila nakoupenou kolekcí klasických pohádek. Podobně se zásobila i Prima. Naproti tomu ČT - od níž se vždy čekají zázraky čili pohádky nové a "hezké české" - předvedla nadílku sice výpravnou, ale početně chudou a laděním více temnou než úsměvnou. Štědrovečerní Král sokolů už prošel kiny, nelze tedy mluvit o naprosté novince. Duhová panna se zase zrodila v koprodukci se Slovenskou televizí, jež vesměs dodala i tvůrce. Pokud smí Praha mluvit do dramaturgie, ať se optá, kam z velkoryse natočené legendy zmizel zlý král a "političtí" běženci, což byl motiv zprvu klíčový.
Samostatnou premiérovou pohádkou ČT zůstal jen Řád saténových mašlí, zručně realizovaný příběh s loutkou skřítka v nadnárodním stylu E. T. Mimozemšťana a bílým králíkem a la Alenka v říšu divů - výsledek je ovšem podobný dováženým mýtům a opět nepříliš povzbudivý. Zase se tu hlavně strašilo. Jemný humor obstaral pouze salonní slovník holčiček z penzionátu pro urozené. Těžko se ovšem divit otcům, že je tam zavírají, když se jedenáctileté dámy hodlají vdávat! Jinak tu věštkyně zabíjela na potkání, zkrvavený doktor chtěl pouštět umírajícímu děvčátku žilou... Chybí-li smích, ČT musí děti alespoň otužovat.
Ostatně drsnější dávku dostaly už v seriálu Přízraky mezi námi, jenž o svátcích skončil jaksi do ztracena. Zlo snad existovalo - snad se jen zdálo. Stáhlo se ze scény, aniž bylo poraženo, jako by si chystalo návrat v dalších případných dílech. Režie Ivana Pokorného si hrála na dynamiku: prostřihnete-li třikrát detail startující motorky, vyrábíte napětí, ač se vlastně nic neděje. Především však není jasné, komu byl thriller s dětskými hrdiny v hlavním čase na ČT 1 určen: mr ňousům těžko, ovšem dospělí či starší děti odkojené Terminátory se při něm opravdu bát nemohli. Jako podvečerní rodinný seriál by Přízraky působily líp.
Hororovému vrzání, ječení a funění bytostí temna se postavila Hodina zpěvu dua Svěrák - Uhlíř, jejíž zásadně slunný pozitivismus násobený ekologickou výchovou naopak houstl až příliš cukerínově. Ale pro pár hezkých rýmů a nápad s amatérskými fotkami pořád obstojí coby štít vůči smyšleným příšerkám i plamenným debatérům.
Hlavní nebezpečí ovšem nehrozí od bájných skřetů ani od politiků. Kdo nejsilněji ovládl televize? Přece Hana Zagorová a Štefan Margita. Na Boží hod měli odpoledne na ČT plus večer na Nově, kam se jako Gottovi hosté vrátí i zítra. A tady samozřejmě televizní rady mlčí!
