Tam mě napadlo, že o filmaři Tarkovském natočím dokument, kde promluví i jeho syn," vykládá řecký režisér George Agathonikiadis. Záměr vyšel, chybějí už jen záběry, kvůli nimž Řek slibuje: Přivezu Arsenije k vám do Česka.
Pro Agathonikiadise, který v Česku vyrůstal a vystudoval FAMU, totiž není "slovanská duše" prázdným pojmem. A pro svůj dokument o Tarkovském si vymyslel pozadí březového háje, symbolu ruské přírody, který nalezne u nás a kde nechá Arsenije Tarkovského předčítat úryvky z otcových zápisků i dědečkových básní. "Mladý Tarkovskij souhlasí, čekám jen na vyřízení autorských práv." Syn je prý otci velice podobný, navíc Agathonikiadis ho chce snímat ve světle charakteristickém pro filmy Andreje Tarkovského. "To nebude dokument pro televizi, nýbrž pro kina, netočím slovníkové heslo o Tarkovském, nýbrž kompozici z jeho myšlenek," popisuje sedmdesátiminutový projekt, který má být hotov na jaře 2004.
Při natáčení mluvil s řadou bývalých kolegů a přátel proslulého filmaře - a získal dojem, že Tarkovského vlastně moc nepoznali. "Nevědí, s kým měli tu čest. Buď ho nekriticky obdivují s úctou až nábožnou, nebo ho zatracují kvůli přílišné abstrakci. Točil složitě jen pro samu složitost, říká třeba Andrej Končalovskij."
Zato pro dokumentaristu zůstává Tarkovkij člověkem, kterého poznal z jeho filmů a textů. "Brojil proti ideovým modlám, proti herecké metodě Stanislavského a plakátovému střihu Ejzenštejna. Tíhl k Japoncům, protože mají rádi staré věci, i na rez hledí s úctou. Říká se, že byl egocentrik, těžko se s ním prý žilo, ale on byl pronásledován strachem, že ostatní mu to zkazí. Každou náhodu či nedopatření považoval za přímý zásah zla. Jeho knihu Tvarování času vozím všude s sebou, jsou v ní úžasné věci. Třeba míní, že je pro režiséra lepší mít jen průměrné spolupracovníky, kteří poslouchají, než ty nejlepší se silným egem: ti si dělají, co chtějí, a režisérovu představu zničí," cituje Agathonikiadis.
Tarkovského osud přirovnává k řecké tragédii. "Svůj poslední film Oběť střihal na smrtelné posteli, dokončil ho, a umřel. Když jsem o tom mluvil se švédskou producentkou Lenou Wibomovou, plakala. Četl jsem také, že zemřelo snad devadesát procent lidí, kteří s ním točili Stalkera. Jako by podstoupili trest za to, že vešli do zakázané zóny," připomíná děj slavné sci-fi. A Tarkovského pojetí smrti vzdává George Agathonikiadis dokonce díky i za své zmoudření. "Smrt je v pozadí, ale všudypřítomná, ne přítěž, ale měřítko věcí. Připomíná ti, že nemáš smlouvu na věčnost."
 Režisér George Agathonikiadis. |
