Příští Sex ve městě se může odehrávat i v Praze, tvrdí režisér King

Sex ve městě 2 už je v kinech skoro měsíc, série exkluzivních videorozhovorů k filmu nicméně nekončí. Poprvé je ale na řadě muž - režisér Michael Patrick King. Při povídání s redaktorkou iDNES.cz ho nadchla otázka, zda nebude točit v Praze. "Kdo ví? Praha je velmi sexy město, takže je jen otázkou času, než v ní někdo bude mít Sex," smál se.

Rozhovory k filmu poskytovaly hvězdy Sexu ve městě 2 v Londýně hned po mezinárodní premiéře. Šanci dostala pouze internetová média, a i mezi nimi producenti přísně vybírali. Portál iDNES.cz se na "seznam vyvolených" dostal, a proto může přinést záznam povídání se všemi hlavními představiteli filmu i s jeho režisérem.

Vzhledem k tomu, že čas na rozhovory byl přísně vymezený - každý redaktor měl pouhé čtyři a půl minuty, do nichž se musely vejít také příchod, odchod a veškeré anketní otázky - jedná se spíš o kuriozitu ze zákulisí než o rozhovory v podobě, na kterou jsme zvyklí. Přesto o ikonách mnoha dívek a žen vypovídají dost.

hvězdy před objektivem

Jak probíhá rozhovor, na nějž máte necelých pět minut? Podívejte se na další: se Samanthou či Charlottou.

Díl třetí: Michael Patrick King (očima autorky)

Michael byl můj první. Maraton rozhovorů se sotva rozjel, a už se za mnou přihnal první z mnoha asistentů: "Máte štěstí, začínáte režisérem." Vybavila jsem si obrázek z premiérové noci - mužík v károvaném saku hopká po červeném koberci, sem tam někomu ochotně odpoví a pořád se směje.

Začala jsem se těšit: tohle rozhodně nebude typ "problémová hvězda". Nebyl. Odpovídal a smál se úplně stejně, jen při tom nehopkal, ale seděl. Na rozdíl ode mě správně, mimochodem.

Z natáčení filmu Sex ve městě 2 - režisér Michael Patrick King

Z premiéry filmu Sex ve městě v Londýně - kino Odeon

Když jsem se totiž po obligátním "Vítejte, Terezo z Prahy" uvelebila na židličce proti němu a naklonila se dopředu tak, jako to dělám při všech rozhovorech (síla zvyku - z člověka, který je dva metry od vás, zkrátka tolik "nevymlátíte"), dozvěděla jsem se, že já správně rozhodně nesedím. Pan režisér mě něžně upozornil: "Sedněte si kousíček dozadu, prosím." - "Proč?" - "To abyste byla hezky v záběru," ozvalo se ze tmy za filmařem.

Znejistěla jsem. V záběru měl být přece pouze zpovídaný, ne já! Nikoli. "Jelo" se na dvě kamery a dozvěděla jsem se to v ten nejméně vhodný okamžik: zkuste se soustředit na otázky, které musíte stihnout položit za čtyři a půl minuty (přesně), když vámi začnou nečekaně šoupat s tím, že na vás míří kamera (a nejste televizní moderátor).

"Jsem z toho všeho trochu nervózní, promiňte," špitla jsem hledajíc opěradlo židle, které mi v tu chvíli připadalo někde hodně daleko, a křečovitě jsem se přitom pokoušela nerozsypat nálož tiskových zpráv a bloků na klíně.

Tehdy mi režisér pomohl. "Nebuďte nervózní, vím, jak režírovat dámy. To bude v pořádku," zareagoval účastně a já se vděčně nadechla. Takže jedeme, první otázka...

P.S.: Michael Patrick King svým filmem žije. Jako jeden z mála, řekla bych. Zatímco pro ostatní byly propagační rozhovory nutným zlem, King si je skutečně užíval. A také se ptal neustále na názor. Všech. Zajímalo ho, co si myslí v Gruzii i ve Španělsku, každý novinář byl pro něj zdrojem informací. Když doševelila kamera a já čekala na kazety se záznamem, nedalo mu to a vydal se za mnou, jen aby se zeptal, "co ta Praha, je opravdu tak fajn?" Takže kdo ví, třeba se Carrie v důchodovém věku skutečně vydá do Česka.