Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Připadám si trochu osamělá

  1:00aktualizováno  1:00
V Edici současné české poezie vychází Čas mezi tehdy a teď, třetí samostatná kniha Bohumily Grögerové, která půl století psala a překládala společně s Josefem Hiršalem.

Jak se vám píše samotné?
Když jsme psali s Josefem, vždy jsme si předem určovali, o čem budeme psát a jaký tvar by text měl mít. Dohodli jsme se na konceptu a pustili se do díla. Něco psal Josef a mluvila jsem mu do toho já, něco jsem psala já a mluvil mi do toho on. A takhle jsme text vedli, až jsme měli pocit, že jsme u konce. Když píšu sama, všechna tíha spočívá jen na mně - píšu, protože chci zanechat svědectví, stopu, že jsem žila v tomto čase, tady a s těmito lidmi. Dřív jsme se víc věnovali estetické stránce textu, experimentovali jsme s textovou strukturou, zkoušeli, kam můžeme zajít. Možná si z toho něco zachovávám i v nynější knížce, spíš si však připadám jako archivářka.

A co vám vyhovuje víc - psát sama, nebo ve dvojici?
Mně se s Joskou pracovalo skvostně, byla to dvojitá radost, když se nám text povedl. Teď, když píšu sama, cítím se trochu osamělá. Ale podstata byla a je stejná: chci něco říct, něčeho v sobě se zbavit.

Hiršal o vaší společné knížce Trojcestí řekl, že asi nikdo nerozplete, kdo z vás do ní co vložil. Vy rozeznáte mužský a ženský rukopis v literatuře?
Dřív jsem si myslela, že ne. Ale když jsem psala Čas mezi tehdy a teď, zjistila jsem, že ženská stránka z textu vystupuje, že je v tom psaní převaha citu, a bojím se, že i sentimentu. Ale to je asi věkem. Teď píšu víc spontánně, někde v sobě cítím, že to musí ven, na papír.

Ohlížíte se při psaní na čtenáře?
Já jsem tu knížku začala psát jen pro Josefa, aby věděl, co se s ním dělo, když ležel dlouhou dobu v bezvědomí v nemocnicích. Takhle jsem napsala dvě třetiny. Když to Joska později četl, ukázal text Ivanu Wernischovi a ten Marku Staškovi z Edice současné české poezie. A pan Stašek mi dvakrát třikrát za rok telefonoval a ptal se, jestli s psaním pokračuji, že by měl zájem o vydání. Tak jsem pokračovala. A charakter psaní se měnil v plán, že něco dopíšu proto, aby to četl i někdo jiný.

Věnovala jste se i překladům, tvorbě pro děti, rozhlasovým hrám - co vám je nejbližší?
Okouzlily mě překlady dobrých básníků. Když Josef v 50. letech překládal Morgensterna, bylo krásné přihlížet, jak kouří, odfrkuje, vzteká se, přichází s novými nápady a škrtá - a pořád dokola. Ohromné potěšení bylo překládat také Ernsta Jandla a Johannese Bobrowského. Ale stejně tak je pro mě krásné i vlastní psaní. Vyjádřit, co se ve vás a okolo vás odehrává, jednou dodat textu váhu a hloubku, jindy jej odlehčit ironií.

Memoáry Let let, které jste psali s Hiršalem, obsáhly roky 1952-1968. Uvažovali jste o pokračování přes normalizaci až do současnosti?
Já jsem si odmalička psala deníky, všechno jsem měla potřebu zaznamenat. Takže jsem měla představu, že bychom v Letu let pokračovali: mám doma obrovské fascikly a v nich podrobně zapsané, co se v 70. a 80. letech kolem nás dělo. Ale to už jsme dopsat nestačili. A já teď, když tu Josef není, už sama nemůžu.

V nové knížce píšete i o titulech, které jste přečetla. Často saháte po knihách o vědě, třeba astrofyzice. Co vás na ní tolik přitahuje?
Mám dojem, že to je trošku otcovo dědictví. Nejdřív jsem jako malá četla knížky o zvířatech, o zeměkouli, o vesmíru. Nedávno mě dcery rozesmály vzpomínkou, jak jsem si s nimi, když jim bylo tak pět a šest let, hrála v pokoji na sluneční soustavu: Míša dělala Slunce a Bohunka kolem ní běhala jako Země. Jenže pak mě Josef zahltil poezií, překládali jsme a psali a všechno ostatní šlo stranou. V posledních letech se můj starý zájem o vědu probouzí.

Píšete nyní něco?
Už se zas chystám. Ale radši si to nechte pro sebe.

Spisovatelka a překladatelka Bohumila Grögerová.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Frankurtskou radnici Römer během knižního veletrhu ozvláštnila světelná show...
KOMENTÁŘ: Letos ve stínu, za dva roky v Lipsku mají naše knihy šanci

Frankfurt (Od naší zpravodajky) Frankfurtský knižní veletrh, který v neděli skončil, vsadil letos na čtenářskou kartu – a jeho návštěvnost znovu vzrostla.  celý článek

Adela Banášová
Co je to valaška? Adela Banášová vypráví Zapomenuté slovenské pohádky

Všichni ji znají jako talentovanou moderátorku. Adela Banášová, nově Vinczeová, je však také spisovatelkou. V roce 2013 jí na Slovensku vyšla kniha Zapomenuté...  celý článek

Spisovatel Jáchym Topol
Jáchym Topol, Věra Machoninová či Petr Zuska dostali výroční ceny

Státní cenu za literaturu si z nedělního ceremoniálu odnesl Jáchym Topol, za překladatelské dílo připadla in memoriam Evě Kondrysové. Současně byly uděleny...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.