Primal Scream tančí kolem šamanských ohňů

Kapela Primal Scream, která nedávno vydala novou desku Evil Heat, se nikdy nestavěla jen na stranu rockové, anebo pouze taneční hudby. Hraje obojí najednou. Důležité jsou pocity, strhující atmosféra, ve které si mechanický rytmus nepřekáží s melodiemi nebo abstraktními zvukovými obrazy.

Primal Scream se takhle probíjejí showbyznysem osmnáct let. Jejich třetí deska Screamadelica byla v roce 1991 vysoce oceňovaným počinem na poli taneční hudby. Avšak následující deska Give Out But Don´t Give Up z roku 1994 se nečekaně stočila k rollingstonesovskému rocku. Někteří fanoušci se naštvali, jiní pochopili záměr skupiny - uchopit tradiční muziku po svém.

Souhlasně s nimi publikum v pražské Lucerně protančilo v roce 1994 celý koncert pod vlivem pestrých hudebních dobrot a la Primal Scream. Pak kapela upadla do útlumu. V roce 1997 z něho vybředla moderní psychedelickou deskou Vanishing Point, na kterou předloni navázalo drsnějí album Exterminator neboli XTRMNTR.

Primal Scream se brání, aby jejich hudba nezkameněla v klišé, i když zpěvák Bobby Gillespie a spol. vlastně nic nového v muzice nevymysleli. Platí to rovněž pro desku Evil Heat. Po vzoru šamanů skupina „jenom“ vykřesala žhavé jiskry ze syrového blues v písni The Lord Is My Shotgun, splynula s robotickým dusotem hudebních strojů ve skladbě Autobahn 66, již patrně inspirovala muzika legendární německé kapely Kraftwerk. Primal Scream suverénně naskočili i na prudkou energii

Primal Scream: Evil Heat Sony Music/Bonton
1.	Deep Hit of Morning Sun
2.	Miss Lucifer
3.	Autobahn 66
4.	Detroit
5.	Rise
6.	The Lord Is My Shotgun
7.	City
8.	Some Velvet Morning
9.	Skull X
10.	A Scanner Darkly
11.	Space Blues No. 2

garážového rocku (Skull X) a spoustu inspirace načerpali z černošského funku či soulu.

Snad nikdo jako Primal Scream neumí tak přesvědčivě tančit kolem starých ohňů a přitom těžit z napětí mezi vyšlechtěnou britskou a zemitější americkou muzikou. Tahle kapela vyhmátne vše, co v hudbě zavání tajemstvím nebo vzrušením, nebojí se dlouhých zvlněných ploch zvuků ani jednoduchých písniček.

„Hudba je tajemství a my máme vyhráno, když se ho aspoň dotkneme,“ říkával pokorně Gillespie. Proto je jeho kapela přesvědčivá ve svých  tvůrčích šamanských rituálech, z nichž si vybudovala hudební styl. Nikoho nepřekvapí, když zpěváka Roberta Planta si Gillespie pozve jenom proto, aby zafoukal na harmoniku, zatímco modelka Kate Mossová s ním šeptavě zpívá v sugestivním duetu Some Velvet Morning.

Ovšem anarchistická rétorika, zaměřená proti americkému establishmentu, vyvolává spíše pobavení. Zvláště když píseň Bomb The Pentagon (Bombarduj Pentagon) skupina nakonec přejmenovala a kultivovala na Rise (Vzbouři se). Oheň jejich salonního politického hněvu asi není tak žhavý jako výborná muzika na Evil Heat.

Primal Scream.

Primal Scream: Evil Heat. Obal alba. (2002).