Napadá mě, s Pohlreichem mi stouplo sebevědomí, jak je snadné rozumět "kvalitnímu jídlu" a také mi narostla hrdost na české hospody obecně. Myslím si, že Češi (ehm, miluji Itala - tak spíš v Česku) hospodu a dobré jídlo umí. Když vidím, jak přátelé teď jídlo vrací. Jak se nad jídlem kibicuje a hledají se prkotiny. Když kouknu na zdejší diskusi. Jo, s tímhle sprosťákem určitě narostl počet hloupých kibiců, co si dovolí reptat a kritizovat a nerozumí vůbec ničemu. Hospodám Zdeněk nejspíš pěkně zavařil.
Blafům od Pohlreicha absolutně nerozumím, neznám je a nevím proč si je dávat? Když už mám tedy zlostně kibicovat nad jídelním lístkem s 50 jídly, potřeboval bych školení, co je na jeho kuchyni tak zázračného mimo nepřiměřenou cenu na kterou nemám?
Tedy, námět na seriál... Co vím, když začal skutečně školit vaření v nějakém tom dalším pořadu, tak hned první zářez bylo upatlané prkénko od syrového masa na kterém udělal zeleninu na ozdobu. Dostal pytel reakcí. Pak se za svoji čuňárnu omlouval. Mistr k pohledání...
Jinak mám zásadní problém. Po tréninku "o půlnoci", kdy končíme v hospodě, je kuchyně většinou už zavřená a nebudu si v tuto dobu dávat velké a drahé jídlo. Z hospod "po vzoru Pohlreicha" zmizely drobné nabídky. Dám pivo a když je nejhůř, mám v tašce rohlík. Měl by nám Zdeněk vysvětlit, jak se na mém rohlíku taková kuchyně uživí? Pokud beru hospodu jako službu ke sportu, tak se Zdeněk s nápady na "byznys" dost plete.
Nyní objevuji klasickou českou kuchyni. Určitě je to rodinné stříbro. Vyladěné omáčky jsou zázrak. Teď miluji knedlíky, snadno stravitelné, ke sportu ideální... Když to tak vezmu, česká kuchyně se v Ano, šéfe! moc neobjevovala. Vlastně řešili jen samé "večerní minutky". Pořad českou klasiku moc nepropagoval. Přitom, co si vzpomínám, když mu nosili gulášovku, dršťkovou, svíčkovou... tak si to téměř vždy pochvaloval. Tak co s Ano, šéfe! řešíme? Smažáky? 
