Pro Craye bude nastávající pražská návštěva sice druhá v kariéře, ve skutečnosti si ale budou moci jeho fanoušci vychutnat jeho plnocenný koncert poprvé. Při své české premiéře v roce 2006 pouze předskakoval Eriku Claptonovi a přidal se k němu i v několika společných číslech.
To, že s Claptonem pojí Craye přes generační rozdíl velké přátelství, není jistě náhoda a lze to doložit i v hudebním slova smyslu. Pro Craye totiž platí ono známé, dalo by se říci okřídlené Claptonovo: "Ať jsem kdykoli hrál jakoukoli muziku, nikdy jsem nepřestal být bluesovým kytaristou."
Zatímco Clapton svoje blues kořenil v průběhu své kariéry rockem, popem, folkrockem nebo v poslední době tradičním jazzem, Robert Cray je přímo ztělesněním fúze blues a soulu. Je to dáno tím, že se jedná nejen o kytaristu, ale také zpěváka daleko překračujícího rámec tzv. muzikantského zpívání, který je v bluesovém žánru běžný. Jistě by se velmi dobře uživil i jako "pouhý" zpěvák.
Ale on má ke svým hlasivkám navíc onu prodlouženou ruku elektrické kytary, na kterou svoje často velmi melodická sóla kouzlí s takovou bravurou, že jej firma Fender přijala do nejužšího okruhu hudebníků, jejichž signované typy kytar stratocaster prodává po celém světě.
Album Nothin But Love je esenciální ukázkou Crayova zralého umění, které pěstuje od osmdesátých let, kdy se podílel na vdechnutí nového života tehdy v záplavě naleštěného popu skomírající "živé" muziky. Každá z deseti písní, ať už jsou posazeny spíš k bluesové tradici nebo, častěji, soudobější melodické soulové muzice, by mohla sloužit za důkaz nadčasovost těchto žánrů. A jejich stálé životnosti. V podání mistrů Crayova kalibru dvojnásob.
