Marc Ribot je typický hudební všežravec, jehož záběr sahá od tradičních žánrů jako je blues a country až po ryzí avanzgardu a experiment. A je to taky typický kultovní umělec. Jeho jméno s nábožnou úctou vyslovují hudební fajnšmekři na celém světě a mnozí slavní muzikanti o něm mluví až nekriticky nadšeně.
Narodil se v roce 1954 v americkém státě New Jersey a v jedenácti začal hrát na kytaru - nejprve klasiku, posléze se přeorientoval na rock a hlavně blues, které je v jeho hráčském rukopisu velice cítit i v těch nejšílenějších experimentálních kusech.
Skoro až do třiceti se jen tak volně potloukal od kapely ke kapele a po klubech newyorského "Downtownu", už tehdy centra světové hudební avantgardy, až se namanul k "nejlepšímu kšeftu svého života" - slavný písničkář Tom Waits se rozhodl změnit styl a zvuk svých desek, opustit někdejší barově-jazzový výraz a oživit svou hudbu avantgardními prvky, jak k tomu měl našlápnuto už od roku 1983 od alba Swordfishtrombones.
Marc Ribot se poprvé objevil v roce 1985 na slavném Waitsově albu Rain Dogs a s občasnými odchody jeho uměleckým partnerem v širším okruhu zůstal vlastně dodnes. Existuje dokonce podezření, že Ribotova stopa ve Waitsově muzice je tak podstatná, že i když si na některé další desky nebo koncertní turné Waits vybral jiného kytaristu, podmínkou bylo, aby dokázal zahrát "ribotovsky".
Přestože je totiž Marc Ribot hráčem zcela univerzálním, v jeho partech existuje - jako u všech velkých hráčů světa - jistá spojitost. Ta je jednak ve zcela specifickém zvuku (Ribot používá s oblibou nejrůznější staré instrumenty, které mnohdy vypadají, že se mu pod rukama co nevidět rozpadnou, ale i "vintage" elektronické efekty), jednak v hráčském konceptu, ve kterém je schopen namíchat třeba surfové linky s atonální hlukovou improvizací nebo vyloženě bluesové figury s hardcorovými riffy.
To je ve vrchovaté míře ke slyšení právě v projektu Ceramic Dog, který jako rockové trio před několika lety založil především kvůli možnosti koncertovat s vlastní hudbou. "Basista Shahzad Ismailly za mnou přišel po jednom koncertu, který jsem měl se svou bývalou kapelou, a řekl: ´Máš špatnou rytmickou sekci, měl bys hrát se mnou a s Chesem Smithem.´ Tak jsem řekl: ´Fajn, proč ne?´ Jsem prostě snadno ovlivnitelný člověk. Ale ukázalo se, že měl pravdu," vzpomíná s dávkou nadhledu a humoru - která je, mimochodem, obsažena i v jeho hudbě - Marc Ribot.
Na kontě má kromě vlastních alb (na kterých kromě vlastních skladeb s oblibou prezentuje "svoje pohledy" na jazzové a bluesové standardy i slavné kusy hudební historie, všechny ty Beatles, Hendrixe a spol.) desítky zejména studiových, ale také koncertních spoluprací.
Čtou se jak pomyslný hudební lexikon, který nespojuje konkrétní styl, ale vždy kvalita. K níž, ostatně, právě Ribot nepřeslechnutelnou měrou přispěl. A tak si jeho jméno můžeme přečíst - mimo jiné - na deskách zpěváka Elvise Costella, soulových klasiků Wilsona Picketta a Solomona Burkea, beatnického básníka Allena Ginsberga, mnoha projektů "krále newyorského Downtownu", saxofonisty Johna Zorna, ale také na několika Grammy oceněném albu Roberta Planta a Alison Krauss Raising Sand (2007) i dalších projektech dnes zlatem vyvažovaného producenta T Bone Burnetta.
V osobě Marka Ribota tak vlastně přijede do pražské Akropole skutečná encyklopedie dobré a originální hudby. Vstupenky na koncert, který bude v alternativních kruzích nepochybně kandidovat na titul koncert roku, stojí v předprodeji 350 Kč, na místě o 30 Kč více.
