Bombino ztěloesňuje žánr, zvaný pouštní blues. Vznikl v saharské oblasti Afriky propojením elektrických kytar s hypnotickými melodiemi Tuaregů, pouštních nomádů. Díky skupinám jako jsou Tinariwen, se stal globálním trendem, který dnes vyznávají desítky dalších skupin a mnozí umělci (například Robert Plant) se jím nechávají silně ovlivňovat ve vlastní tvorbě.
Třiatřicetiletého kytaristu a zpěváka Bombina z Nigeru britský časopis Songlines označil za "saharského Santanu". Podobně jako většina Tuaregů, i Bombino vyrůstal uprostřed válečných konfliktů. Když roku 1990 vypuklo první povstání Tuaregů, Bombino s rodiči uprchl do Alžírska. Po návratu dostal od svého strýce první kytaru.
Bombinovo nové album Nomad je už třetí v pořadí, poprvé jej ale vydal label, který se nespecializuje čistě na world music, nýbrž globální značka Nonesuch, na které svoje počiny vydávají i kapely a osobnosti žánrů jako je jazz, alternativní folk a pop, inteligentní rock či progresivní vážná hudba.
Produkce alba se navíc zhostil v poslední době velmi uctívaný a Grammy oceněný americký hudebník a producent Dan Auerbach, jinak člen bluesrockové kapely The Black Keys. Není divu, že se album, které vzniklo v americké hudební metropoli Nashvillu, stalo senzací první poloviny letošního roku.
Díky němu se Bombino zařadil k v souočasné době nejžádanějším umělcům žánru world music (který ovšem daleko překvačuje k obecnému, vysoce energickému v podstatě rockovému výrazu). Po triumfálním koncertě na evropském megafestivalu v Roskilde následuje pozvání do newyorské Carnegie Hall. Na této pomyslné úsečce je také pražská zastávka.
