Příběhy o příbězích, kde padají všechna tabu

29. dubna 2002 16:21

Ze dvou samostatných, smutně humorných povídek z prostředí vysokoškolské koleje a střední školy se skládá film Storytelling. Jeho autor Todd Solondz říká: “Film tvoří dva příběhy o příbězích a o vyprávění příběhů. Není mezi nimi žádné narativní spojení, takže neradím, abyste nějaké hledali.” Režisér a scénárista se ve svých filmech nebojí zobrazovat citlivá témata či přímo společenská tabu, a své pověsti dostál i ve svém dalším díle.

Se šokující otevřeností a zároveň s humorným nadhledem se Solondz dotýká těch nejožehavějších problémů: fyzického handicapu, sexuálního násilí, rasismu, drog, chudoby či homosexuality.

“Když se díváte na některý z filmů Todda Solondze, víte, že je mohl udělat jedině on,” konstatuje producent Ted Hope. “Nicméně myslím, že lidé budou velmi překvapeni, až uvidí Storytelling, protože jsou v něm věci, které by od něj nikdy nečekali.”

Fiction
První část nazvaná Fiction se odehrává na vysokoškolské koleji kolem roku 1985. Studentka Vi (Selma Blairová) chodí se svým tělesně postiženým milencem Marcusem (Leo Fitzpatrick) do kurzu tvůrčího psaní; její cesta za inspirací má však nečekané následky.

Jejich profesor, laurát Pulitzerovy ceny pan Scott (Robert Wisdom) se totiž na druhořadé univerzitě cítí ve všech směrech zneuznaný. Cena mu nepomohla k žádnému dalšímu úspěchu, a zahořklý pedagog si vybíjí vztek ponižováním studentů nebo dokonce sváděním a týráním studentek. Vi upřímně touží zblízka poznat skutečný tvůrčí proces a zákulisí opravdové umělecké práce, a tak se pokusí pedagoga svést. Díky tomu pozná, co je to opravdové drama.

“Vi a Marcus na začátku vyprávějí příběhy, ve kterých využívají či zneužívají vlastní zkušenosti i zkušenosti ostatních,” prohlašuje režisér. “A pan Scott vypadá jako někdo, kdo se dá také tak využít. Jenže on se ve skutečnosti nedá, odmítá být vykořisťován. Má nad ostatními navrch, takže nakonec není jasné, kdo zneužívá a kdo je zneužit.”

Storytelling USA, 2000
scénář a režie	Todd Solondz
kamera	Frederick Elmes
hrají	Selma Blairová Leo Fitzpatrick Robert Wisdom Paul Giamatti Mark Webber John Goodman Julie Hagertyová
hudba	Belle and Sebastian Nathan Larsson
délka	130 minut
žánr	hořká komedie
Storytelling - premiéry
kina	23. května 2002
Recenzi čtěte ZDE.

“Projevuje se v tom hodně samodasochismu,” konstatuje představitel pana Scotta, Robert Wisdom, “ale z velmi chladného odstupu. Scott přesně ví, co dělá: postupně si do studentů promítá svoje nejhorší předsudky. Svým způsobem je to msta.”

Non Fiction
V povídce Non-Fiction profesně neuspokojený newyorský filmař Toby (Paul Giamatti) z náhlého popudu přesvědčí středoškoláka Scoobyho Livingstona (Mark Webber) a jeho rodinu (John Goodman, Julie Hagertyová, Noah Fleiss, Jonathan Osser), aby účinkovali v jeho novém dokumentu. Sám však netuší, co všechno se před jeho kamerou odehraje, co se odehraje právě kvůli ní, a už vůbec ne to, jak bude hotový film působit na diváky.

Scooby, nejstarší ze tří sourozenců, je velmi chytrý a zranitelný mladík, ale také velký rebel. Jeho rodiče jsou totiž... zkrátka rodiče. Otec se snaží spíš vydělávat peníze než být s rodinou, matka by zase viděla své syny nejraději jako úspěšné lékaře nebo byznysmany a jako hodné tatínky. Přidáte-li do takové domácnosti poslušnou, ale uvnitř pěkně naštvanou a frustrovanou hispánskou služku, nemůže to dopadnout dobře. Ne ve filmu Todda Solondze.

“Při práci na dokumentu o Livingstonových si Toby rodinu opravdu oblíbí,” říka Paul Giamatti. “Soucítí se Scoobym, protože se s tím chlapcem hodně ztotožňuje. Ale co se stane? Když je má rád, musí se snažit, aby je nezneužíval. Jenže nevyhnutně musí skončit tím, že je zneužívá. Namířil na ně přece kameru. Toby u těch lidí zachycuje jejich nejhorší stránky, a ani si toho nevšimne. Ale je z toho filmový hit, protože diváci nepochopí, o co vlastně jde.”

“Příběh, který Toby natočí, zruinuje rodinu a zničí Scoobyho sebevědomí,” říká Solondz, “stejně jako příběh služky Consuely nakonec zničí ji. Toby bezděčně zneužívá rodinu a rodina nevědomky vykořisťuje Consuelu.”

Režisér Todd Solondz napsal a režíroval černou komedii Vítejte v domě panenek. V roce 1996 za ni získal Velkou cenu poroty na Sundance Film Festivalu a nominaci na Independet Spirit Award. Jeho komedie Štěstí získala Cenu mezinárodní kritiky na MFF v Cannes, nominaci na Zlatý glóbus a řadu dalších ocenění. Jako herec se objevil v epizodní roli ve filmu Lepší už to nebude.