Pro ty, kteří někdy nějak zavadili o horor či fantasy v literatuře, jistě není Lovecraftovo jméno neznámé. Spíše naopak, je pojmem. Tento autor, který za svého života takřka nebyl znám - věděli o něm jen čtenáři několika magazínů "pokleslých žánrů" a některé kruhy amatérských spisovatelů - byl po své smrti náhle "objeven" a okamžitě si získal uznání. Dnes patří stejně jako Edgar Allan Poe mezi klasiky hororového žánru a jeho díla jsou vydávána znovu a znovu.
Lovecraft přinesl svými povídkami do literatury téma prastarých civilizací, zaniklých dávno před vzestupem lidstva, a jejich šokujících rituálů a bohů, kteří měli velmi reálné předlohy. V jeho povídkách naráží hrdina - často popisující své zážitky v první osobě - na pozůstatky těchto věcí a zjišťuje, že mrtvé jsou naneštěstí jen zdánlivě. Setkání s nepozemským a děsivým pak nezřídka končí tragicky. Lovecraft je mistrem v líčení bezhraničné, kosmické hrůzy, jeho snahou je vyvolat představu děsu skutečně propastného a všeobklopujícího. A tato snaha je často korunována úspěchem a ještě umocněna autorovým talentem pro volbu bizarního prostředí - poloopuštěné, zaostalé venkovské krajiny, kusu bahnitého oceánského dna vyzvednutého podmořským zemětřesením, zchátralého mansardového domu, v němž v časech čarodějnických procesů žila bláznivá stará žena… Navíc mají tyto horory často opravdu mistrně vyhrocené pointy, vybroušené přímo pro přejíždění mrazu po zádech.
Lovecraftovo dílo má ovšem ještě jednu tvář, často neprávem opomíjenou a pozapomínanou. Mimo to, že je autorem jedné sci-fi povídky - In the Walls of Eryx /Ve zdech Eryxu/, jež je zábavná navíc i vylíčením technologií, používaných při pobytu na planetě Venuši, které samozřejmě odrážejí dobu napsání dílka, tedy třicátá léta - napsal Lovecraft také několik fantasy povídek a dokonce jeden román v tomto žánru, nazvaný The Dream Quest of the Unknown Kadath /Snové putování k neznámému Kadathu/. Při čtení posledně jmenovaných si nelze nepovšimnout jistého vlivu Lorda Dunsanyho, irského barona, vojáka a spisovatele, českými překladateli dosud opomíjeného. Lovecraft jej slyšel číst vlastní díla během Dunsanyho přednáškového turné po USA a Irův styl v něm očividně zanechal hluboké dojmy. Podobně jako horory jsou i Lovecraftova fantasy díla plná bizarního děsu, na druhé straně v nich však lze najít i popisy éterické krásy měst a krajin v zemích za Branou hlubšího spánku, jež si autor vysnil.
"Leč ještě předivnější byly paláce a chrámy a zahrady, jež kázal postavit dávný král Zokkar. V Thraa ani v Ilarneku ani v Kadatheronu se nenajde palác, který by se jim mohl vyrovnat. Byly tak vysoké, že každý, kdo do nich vstoupil, se mohl domnívat, že se nad ním klene obloha; leč když se zapálily pochodně sdělané z dotherské pryskyřice, spatřil návštěvník obrovité nástěnné malby králů a jejich vojsk, tak skvostné, že byl proniknut nadšením a ohromeně na ně zíral. A v těch palácích se nalézalo sloupů bezpočtu, všechny z mramoru protkaného žilkami a překrásně vyřezávané. A ve většině paláců byla mozaiková podlaha vykládaná berylem, lapisem lazuli, sardonyxem, karbunkulem a jiným vzácným kamením, takže návštěvník měl dojem, že kráčí po záhonech nádherných květin."
Lovecraftovo dílo je zkrátka čistým eskapismem v literatuře, nezabývá se aktuálními sociálními a ekonomickými otázkami ani v míře nejmenší. Možná právě proto ale přetrvává desetiletí a stále s sebou nese své kouzlo.
 Obálka knihy Dagon a jiné horory s ilustrací Káji Saudka, vydaná nakladatelstvím Zlatý Kůň v roce 1980. |
 Mapa Lovecraftových snových zemí za Branou hlubšího spánku. |
