S dotyčným návodem v ruce se totiž krajinou díla Mifune putuje mnohem zajímavěji. Hádáte, jestli se filmovalo opravdu na reálném místě, kam nesmí být přinesen jediný předmět, zda se zvuk snímal výhradně současně s obrazem (a ten zase jen z ruční kamery), byl-li dodržen zákaz osvětlování či přesunů v mí stě i času. Jen to, zda režisér dostál desátému přikázání velícímu, že si nesmí vzít na film úvěr, z výsledku sotvakdo pozná.
Jenže co zbude divákovi, jenž návod k téhle hře nemá? Velmi lidský, herecky autentický, v tragikomickém rozpětí vyvážený, nicméně ne zrovna originální příběh o čtveřici zoufalců, kteří našli na polorozpadlé farmě svůj ostrůvek naděje. Nebýt "nejvyšší pravdy postav a situací", k níž se režisér v duchu Dogmatu 95 zavázal spolu s rezignací na jakýkoli osobní styl, člověk by skoro řekl, že sleduje Rain Mana v kombinaci s Pretty Woman, jen o pár společenských stupínků níž.
Mladý obchodník se slibnou kariérou a rozdychtěnou novomanželkou totiž přímo ze svatebního lože odjíždí pochovat otce, kterého dosud zapíral - stejně jako mentálně postiženého bratra, o kterého se teď musí postarat. Na inzerát tedy najme hospodyni, aniž tuší, že jde o prostitutku prchající před oplzlými telefonáty a že i ona pečuje o sourozence právě vyhozeného ze školy. O vzájemné jiskření je postaráno, neboť vše se dá předem odhadnout: hrdina přijde o nóbl manželku, aby nalezl v chrámu přírody spřízněnou duši v lehké dívce s dobrým srdcem, protivný malý fracek postupně najde přítele ve zprvu vysmívaném "debilovi" a celá ta zvláštní rodinka utvoří soudržnou hradbu vůči buranským sousedům.
K jímavé selance ovšem dospívá tvůrce pozvolna, leckdy krutými oklikami - ať už se týkají projevů postiženého muže, skvěle zahraného "obecního blázna" z minulých časů, anebo obrazu úchyláků, které důrazně trestá družná parta prostitutek.
Téměř hrabalovská drobnokresba se však točí v situačním kruhu. Dávná samurajská hra obou bratrů na Mifuneho, dvorního představitele Kurosawových filmů, je sice zábavná - ale daleko silněji než tato symbolika dětské přirozenosti působí "dospělé" okamžiky, kdy všichni všem z vlastního hoře ubližují. Sice se nad osadou ztracenců rozklene láskyplné smíření, ale spíše než z logiky postav, nechť Dogma 95 promine, přichází jako by z vyšší, byť vlídné vůle autorovy.
|
Mifune - Mifunes Sidste Sang - Dogme III | |
| režie | Soren Kragh-Jacobsen |
| scénář | Soren Kragh-Jacobsen, Anders Thomas Jensen, Mogens Rukov |
| hrají | Iben Hjejleová, Anders W. Berthelsen a další |
| distribuce | Galafilm |
| čas | 98 minut, titulky |
