Hra anglického autora českého původu, která začíná v Cambridge těsně po vpádu sovětských vojsk do Československa v roce 1968 a končí koncertem Rolling Stones na pražském Strahově 19. srpna 1990, měla oficiální světovou premiéru na londýnské scéně Royal Court Theatre ve středu večer.
Samotná hra je založena na kontrastech a nečekaných zvratech a večírek českého velvyslanectví po premiéře na ně zcela plynule navázal.
Bývalý generální tajemník NATO, nyní lord George Robertson, který patří k vlivným britským manažerům, debatoval s Ivanem Magorem Jirousem, ikonou českého underground z Plastic People of the Universe.
Václav Havel si mezitím vyměňoval názory na hru s Ivanem Hartelem, který kdysi prostřednictvím hudebního vydavatelství Boží mlýn dával dohromady k vydání skladby Plastiků a dalších československých undergroundových skupin.
Mick Jagger, který při závěrečné scéně z pražského koncertu své skupiny roztáhl ústa do úsměvu, jehož šířku mu jeho konkurenti vždy záviděli, zašel společně s přítelkyní L'Wren Scottovou za manžely Havlovými na kus řeči. Rolling Stones měli původně za dva dny hrát v Brně, ale jejich koncertní šňůra byla odložena.
Herec Rufus Sewell představující Jana, hlavní postavu Stoppardovy hry, se holedbal svou angličtinou s perfektním českým přízvukem: "Pochytil jsem to v českých barech. Jednak jsem tam pracoval a jednak posledních pět filmů jsem natáčel v Praze, takže Praha je moje šťastné město. Kdykoli jsem v Praze, mám práci," řekl.
Kanadský překladatel Hrabalových, Škvoreckého, Klímových a Havlových děl a bývalý člen Plastic People Paul Wilson byl hrou unesen, protože mu vrátila silné emoce doby a vzpomínky na ideje, které ji určovaly.
Podle Havla je pro Čechy samozřejmě určitým způsobem vzrušující vidět, jak jeden z nejlepších anglických dramatiků připomíná jejich vlastní nedávné dějiny. Hovořil z něj ale také dramatik.
"Mne osobně jako autora na tom zaujalo i to, jak taková velmi sofistikovaná a zvláštní hra na jevišti dobře funguje," zdůraznil a složil poklonu hercům. "Rád bych napsal divadelní hru," přiznal se k dalším ambicím bývalý prezident, kterému asi před měsícem vyšla kniha pamětí. "A vždycky, když vidím dobrou hru a dobré představení, tak mě to popíchne, že víc zatoužím také sám něco s divadlem mít, ale bohužel mám tolik povinností."
Jeho manželka herečka Dagmar Havlová označila herecké výkony za skvělé. "Smála jsme se a plakala jsem. Velmi se mi to líbilo," ocenila své anglické kolegy, kteří museli na jevišti dokonce hovořit česky. Havlovi velice rádi půjdou na českou premiéru hry v Národním divadle, pokud budou pozváni a pokud budou v Praze.
Ani Havel, ani Jirous nebyli s to odhadnout reakci českého publika na hru, která se zabývá tak nedávnou historií. Podle Jirouse by mohla vzbudit nevoli lidí, kteří se snaží právě na tyto situace a na tuto dobu zapomenout.
Režisér Trevor Nunn se domnívá, že síla hry je v jejím závěru, kdy se konstatuje, že problém není v systému, takže i Britové si musejí uvědomit, že nejsou vůči ničemu imunní.
