Právě dětskou knížkou, kterou J. R. R. Tolkien vydal 21. září 1937 a na niž pak navázal obsáhlejším a dospělejším Pánem prstenů, všechno začalo. Jmenovala se Hobit aneb cesta tam a zase zpátky, v překladech do více než padesáti jazyků včetně nedávného latinského prodala více než sto milionů výtisků a zrodila spoustu verzí od divadelních úprav přes komiks až k počítačovým hrám. Pouze na velké filmové plátno Hobit dosud nepronikl – až nyní, po pětasedmdesáti letech.
Za celou dobu však nikdy neupadl v zapomnění. Rocková generace 60. let si z něj utvořila vlastní kult, jména postav nesly četné kluby, kouzelníka Gandalfa uctívá vydavatelství Joni Mitchellové Gandalf Publishing a název Hobit zdobí dodnes i podniky v Česku, kde kniha vyšla poprvé až roku 1979.
Nicméně Praha se stala symbolickým Hobitínem mnohem dřív, v roce 1966, kdy tu vznikl krátký animovaný film o Hobitovi. Režisér Gene Deitch a výtvarník Adolf Born jej narychlo natočili pro producenta Williama Snydera, kterému by jinak vypršela práva k celovečerní verzi; sice mu je pak prodloužili, Snyder oslovil dokonce Jiřího Trnku, ale ten stihl před smrtí načrtnout jen několik postav a producent nakonec práva k Hobitovi prodal. Také následující pokus, Hobit z roku 1977, zůstal u animace.
Teprve Jackson ledy kolem filmové Středozemě prolomil. "Když jsem točil Pána prstenů, byl jsem si naprosto jistý, že něco takového může člověka potkat jen jednou za život. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych se mohl vrátit. Až při natáčení Hobita mi došlo, že mně se životní zážitek přihodil zkrátka dvakrát," líčí Jackson s úsměvem.
Dvakrát točil rovnou trilogii, dvakrát s Ianem McKellenem v roli Gandalfa, s Cate Blanchettovou coby Galadriel, s Christopherem Lee neboli Sarumanem, Hugem Weavingem jako Elrondem, s Elijahem Woodem čili Frodem a s Andym Serkisem, jenž dal hlas a pohyby umělé bytosti zvané Glum.
Něco však zažil s Hobitem poprvé: natáčení ve 3D a zejména Martina Freemana v titulní roli. "Šok a blaho zároveň," popsal herec své pocity, když mu nabídli úlohu Bilba Pytlíka. "Taková šance už se nevrací a tím spíše neodmítá," dodal Freeman.
Na finále si počkáme
Děj Hobita se odehrává šedesát let před událostmi Pána prstenů, v nichž přebírá štafetu synovec Frodo, a vedle Bilba s Gandalfem staví do popředí skupinu trpaslíků, kteří se vypraví dobýt zpět své město okupované drakem Šmakem.
Bilba už sice dobrodružství neláká, nicméně z otráveného antihrdiny se postupně vypracuje v záchranářskou oporu expedice, s níž postupně narazí na zlobry, skřety, elfy, takzvané vrrky a na Gluma, kterému uzme prsten činící jeho nositele neviditelným.
Ve finále se pochopitelně koná velkolepá bitva – avšak tu si Jackson zřejmě uschová pro poslední díl trilogie, která startuje s podtitulem Neočekávaná cesta; druhá část přijde do kin za rok a finále v roce 2014.
Pravověrné tolkienovce zlobí, že si Jackson do snímku přidal postavy, které se v knižní předloze nevyskytují. Některými režisér těsněji propojil Hobita s Pánem prstenů, jiné si sám vymyslel pro svou divadelní adaptaci Hobita.
Nicméně Fili, Kili, Oin, Gloin, Dwalin, Balin, Bifur, Bofur, Bombur, Dori, Nori, Ori a jejich vůdce Thorin jsou na svém místě. Tedy třináct trpaslíků, jeden kouzelník a jeden vyhladovělý hobit, kterému se na trudné cestě stýská po útulném domově s plnou spíží.
Což je právě onen motiv, jenž Tolkienovým postavičkám z Hobitína našel tolik ctitelů. Maličký "civil", spíš opatrný než statečný, spíš lenivý než zdatný a spíš směšný než obdivovaný, může zdolat siláky, rytíře i draky jen s trochou fištronu a srdcem na pravém místě.
