Dobrý nápad. Není překlad jako překlad.

Nechal bych to na nakladatelství, ale určitě bych nepodceňoval tiráž – tam se dívám pokaždé jako první, než začnu knížku číst. Zajímá mě vše – kolikáté je to vydání, kdy vyšel originál, kdo dělal grafiku obálky a grafickou úpravu knihy a samozřejmě překladatel. Mrzí mě, že po revoluci se z tiráže vytratil údaj o počtu výtisků – jako by šlo o tajný údaj.

Možná to i tajné je. Kdo by se chlubil tím, že na trh uvádí tři tisíce výtisků "bestselleru", když před třiceti lety bylo základem deset tisíc...

Navíc verze pro čtečky se "tisknou" jen jednou, takže tam to taky počítat moc nejde.

Určitě mají překladatelé plné právo na uvádění svého jména na obálce knihy. Bez překladatelů bychom si těžko přečetli třeba nyní oblíbenou severskou detektivku. Za toto můžeme poděkovat nakladatelství Zlín, překladatele najdete uvnitř, ale paní Kryštůfková by si zasloužila své jméno na obálce knihy.

Pokud to je nejvážnější problém našeho trhu s literaturou, jsme na tom dobře. Podle mě to je naprosto marginální detail, jedna věta ve smlouvě mezi vydavatelstvím a překladatelem, ať si to každý dohodne nebo nedohodne.

Za mě souhlas.

Navíc na obalu kdejakého výrobku si přečteme spoustu blbostí, ale na obalu knihy, jejíž kvalitu překladatel ovlivní podstatně si to nepřečteme.

Nechápu co se vlastně řeší? Je to jen otázka obou smluvních stran, překladatele a toho kdo vlastní na překlad práva od původního autora. Nebo se pletu?

Taky bych chtěl znát jméno toho babráka, který v Rommelově Pěchotě Útočí přeložil 'Machinegewehr Feuer' jako 'Oheň z kulometů' :D

Tak pozor, "dělostřelecký oheň" ve smyslu "palba" se používá i ve Švejkovi. Byť od Haška to byl spíš rusismus.

Pokud se nepletu, tak překladatel zpravidla uveden bývá. Sice ne na obálce, ale "někde uvnitř" ano. Kdo chce, ten si ho dohledá, ne?

je stále více vydavatelů, kteří se uchylují k nízkonákladovým rychlokvašeným překladům. Viditelné jméno dobrého překladatele je prostě záruka.

Někdy se člověk nestačí divit, jindy se i zasměje. Před pár dny jsem četl knihu Z Bureše Babišem. Skvělá investigativní práce se znalostí slovenských začátků tohoto "velikána" je poznamenána raději vůbec neuvedeným překladatelem, který se patrně učil češtinu poslechem televizních novin. Kouzlo nechtěného je, že to vypadá, jako by si to překládal Babiš sám. Humor mám rád, ale raději bych si to přečetl slovensky.

Jenže i ten dobrý překladatel někdy začínal a i ten dobrý překladatel někdy skončí, čili jej musí někdo nahradit.

Jsem pro, číst Bídníky v překladu Marie Majerové byl vážně zážitek! Alespoň člověk bude vědět, kde si dát pozor :)

Naopak Waltari od Markéty Hejkalové je super.