Jarmila Mařanová se narodila roku 1922 v Praze. Díky původu ze smíšeného manželství mohla za protektorátu studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, jež jako jedna z mála nebyla uzavřena. Po dokončení studií v roce 1944 se začala věnovat knižní a plakátové tvorbě. Podílela se i na výzdobě československého pavilonu na Expu 58 v Bruselu.
Na počátku šedesátých let se Mařanová výtvarně vyrovnávala s tématem holokaustu. Vznikají práce, jež jsou věnovány památce její matky a dalším příbuzným zavražděným v koncentračních táborech.
Naléhavě hravou expresivitou zaujme kolorovaný linoryt Střelnice (1961) s židovskými postavami ve formě střeleckých terčů. Velkoformátové plátno s názvem Obětem povstání ve varšavském ghettu (1963) se naopak vyznačuje plastickou strukturální malbou a tlumenými barvami, jež podtrhují smutek i odhodlanost povstalců.
V šedesátých letech dochází ve společnosti k oživení zájmu o Franze Kafku. Znovu se vydávají překlady jeho děl, pořádají se výstavy a konference věnované jeho osobě. Vedle grafiků Františka Tichého, Zdeňka Seydla či Adolfa Hoffmeistra se i Mařanová začíná intenzivně věnovat výtvarnému zpracování jeho děl.
Vznikají monotypy k nedokončenému románu Proces, k povídkám Venkovský lékař, Umělec na hrazdě, Umělec v hladovění i ke Kafkovým dopisům Mileně. Nejlepší z těchto prací jsou vystaveny v pražské galerii.
Práce z amerického exilu
Mařanová nechtěla doslovně ilustrovat určité scény. Kafkova literatura se jí spíše stala plodným a mnohotvárným substrátem pro vyjádření jejích vlastních pocitů a představ, jež v ní daná díla vzbuzovala. Sama k tomu podotkla: "Franz Kafka odpovídá mému vlastnímu vnitřnímu snovému světu. V atmosféře Kafkovy prózy se cítím doma, ačkoli na mne působí spíše intuitivně než racionálně. Jeho stav duše je mi blízký."
Snivou duši Jarmily Mařanové neodradila od další tvorby ani okupace v roce 1968. V následujících letech vytvořila vedle litografií s pražskými motivy ilustrace k dramatu Vojcek od Georga Büchnera, grafiky k biblické knize Job a těsně před emigrací do Spojených států, kde žije od roku 1976, výtvarný cyklus ke Komenského Labyrintu světa a ráji srdce.
Na závěr expozice jsou představeny ukázky z její tvorby v exilu. Do nových ilustrací ke Kafkovým románům opět projektuje vlastní pocity, jež jsou nyní zabarveny neradostným střetnutím s odlišnou kulturou.
Výstava nazvaná Kafka a Praha zčásti kopíruje libreto autorčiny stejnojmenné výstavy v Židovském muzeu uspořádané v roce 1965. I když se jedná o její třetí přehlídku v této instituci, souhrnná výstava mapující celoživotní dílo Jarmily Mařanové stále chybí.