Za svého života, který vypršel 3. června 1924, byl Kafka znám poměrně úzkému kruhu zasvěcenců. První zprostředkovatelkou byla Milena Jesenská, která v letech 1920-1923 přeložila do češtiny Kafkova Topiče, šest próz ze svazku Rozjímání, Zprávu pro akademii z cyklu Venkovský lékař a Ortel (pod názvem Soud). Do maďarštiny jej ještě za Kafkova života uvedl později známý spisovatel Sándor Márai.
Větší zájem vzbudilo Kafkovo dílo až po autorově smrti, kdy začaly vycházet romány i drobnější prózy. První Kafkův překlad ve španělsky mluvícím světě už v polovině 20. let uveřejnil anonymně Jorge Luis Borges, jehož Kafka celý život zajímal. Roku 1940 zařadil Kafku André Breton do své Antologie černého humoru. Období největší proslulosti začíná až ve 40. letech ve Spojených státech a v Evropě po válce.
Zájem přetrvává dodnes. Badatelé stále rozebírají Kafkův rozporuplný vztah k ženám, které sice miloval, ale zároveň se obával tělesnosti, Kafkovo chápání židovství, z jehož různých forem mu byl asi nejblíže chasidismus, napětí mezi introvertním Franzem a jeho autoritativním otcem i vnímání české kultury a češství. I když pro vzdálenější země je Kafka Čechem, pro literární vědu je představitelem pražské německé židovské literatury.
|
Stručný životopis F. Kafky |
| 1883: narozen 3. 7. v Praze 1893-1901: studium na Německém státním gymnáziu 1901-1906: studium na německé univerzitě v Praze, promován doktorem práv 1908: nastupuje v Dělnické úrazové pojišťovně, kde pracuje až do roku 1922 1912: začíná psát Nezvěstného (Amerika), na sklonku roku píše Proměnu 1913: vychází Topič 1914: začíná psát Proces, napsal V kárném táboře, dokončil Nezvěstného. Zasnoubení s Felice Bauerovou 1916: vychází Ortel 1917: zjištěna tuberkulóza, ruší zasnoubení 1919: Píše Dopis otci, vychází Venkovský lékař 1920: korespondence s Milenou Jesenskou 1922: píše Zámek 1924: umírá 3. 6. v sanatoriu v Kierlingu, pohřben 11. 6. v Praze |
Otázky vzbuzuje i Kafkovo působení v pojišťovně: na jedné straně výroky o nesnesitelnosti práce, která ho odvádí od psaní, na straně druhé zaznívá v jeho dopisech i uspokojení nad vykonanou prací. Přitom se vypracoval z "výpomocné síly" k funkci vrchního sekretáře, jednoho z nejvýznamnějších úředníků.
Je tu i další paradox: spisovatel označovaný za geniálního předchůdce existenciální a absurdní literatury se nikdy za spisovatele nepovažoval. "Spisovatel byl pro něj člověk, který se psaním uživí. Pro Kafku však bylo psaní životní nutností," říká literární historik Josef Čermák.
"Byl to nepochybně maximalista. Dodnes nevíme, proč ve svých textech některé partie škrtl, protože jejich kvalita se v ničem neodlišuje. Možná to bylo příznakem momentální psychické krize. Kafka byl nesmírně složitou osobností. Ostatně většina velkých autorů se vymyká normalitě," konstatuje Čermák.
 Spisovatel Franz Kafka. |
