Koneckonců i pro tu volbu Brahmsova koncertu by se vlastně našlo opodstatnění, protože reprezentuje ve svém žánru první kategorii - stejně jako sólista Ivan Ženatý ve svém oboru. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK Pražský filharmonický sbor (sbormistr Jaroslav Brych) Skladby Johannesa Brahmse a Arvo Pärta Smetanova síň Obecního domu - Praha, 17. března
Těžiště večera bylo samozřejmě v Pärtově osmidílné mši, kterou FOK uvedl ve verzi pro smíšený sbor a smyčcový orchestr. Jako většina Pärtových skladeb z posledního desetiletí, je i toto dílo veskrze subtilní, zvukově průzračné, aktivující pozornost nikoliv tak, že by na ni útočilo bohatstvím hudebního děje, nýbrž povzbuzuje ji pomalým tempem a archaizujícím pojetím frázování. Skladba není složitá v běžném kompozičně-technickém smyslu, nicméně její ztvárnění naléhá na interprety specifickými nároky, zejména pokud jde o čistotu intonace a přesnost v souhře, nástupech a artikulaci. Je vlastně projekcí modlitby a jako taková naznačuje svým průběhem zpomalení smyslového vnímání, vstup do oblastí očištěné mysli, komunikaci probíhající v nitru.
Pražský filharmonický sbor (se sbormistrem Jaroslavem Brychem) požadavkům Pärtova díla dostál dokonale. Ve skladbě jsou i kontrastní části, například extatické Gloria, mužská část Aleluja či naléhavé Credo; sbor do nich přecházel nikoliv skokem, nýbrž otevřením výrazového potenciálu. Významně se na provedení podílely i smyčcové sekce orchestru, jejichž role spočívá v polarizaci a abstrahování vokálních frází. Instrumentální party jsou vesměs střídmé, o to obtížnější je však udržet stabilní atmosféru rozsáhlých částí jako třeba ve Veni Sancte Spiritus, kde po dlouhý čas hluboké a vysoké smyčce drží prodlevu na jediném tónu. Ke zdařilému večeru přispěla i skutečnost, že účinkující první i druhou polovinu koncertu pouze neodehrávali, ale zjevně žili.
dirigent
Tadeusz Strugala
sólista
Ivan Ženatý
19. března 1999
