Tvůrčí bilance fotografa Jindřicha Štreita je obdivuhodná a úctyhodná. Sedm set výstav doma a v zahraničí a řada vydaných monografických knih mluví za vše. Jeho fotografie jsou zastoupeny ve sbírkách nejznámějších světových muzeí a galerií od New Yorku po Paříž.
Narodil se v roce 1946 ve Vsetíně na Valašsku. S rodiči a sourozenci se přestěhoval do podhůří Jeseníků (Těchanov) a se svou ženou Agnes se pak usadil v Sovinci, zapadlé vesničce na Bruntálsku. Svou profesní dráhu začal jako vesnický učitel a ředitel školy, už v té době však vášnivě fotografoval všední svět a události kolem sebe.
Fotograf a mříže
Motivy jeho fotografií jej dokonce na začátku 80. let přivedly do vězeňské vazby. To mělo za následek nejen zákaz dále vyučovat, ale i vystavovat. Fotografovat však nikdy nepřestal. V současnosti se stále věnuje fotografii, ale i pedagogické práci na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě.
Surově reálný vesnický život se stal stěžejním zdrojem jeho černobílých fotografií. Pro svá témata nešel daleko, vycházela z jeho bezprostředního okolí.
Fotil svatby, křtiny, pohřby, přehlídky požárního sboru, stranické schůze, povinné zkoušky plynových masek a vedle toho i každodenní věci – jak jíst, spát, odpočívat, ale i radovat se a milovat.
Nejvlastnějším tématem jeho snímků jsou mezilidské vztahy, intimita a každodennost života, někdy absurdní až pitoreskní.
"Moje generace vycházela ze surrealismu a z absurdního přístupu k životu, z postavení dvou nesourodých věcí k sobě. Fascinuje mě, když se na půdě živočišnosti, naturalismu a pudovosti objeví vztah, který je laskavý, plný něhy a krásy," říká fotograf.
Černobílé emoce
"I když vycházím z tradiční formy dokumentu, mou snahou je vyjádřit to, co cítím, a vytvářet fotografie, které jsou nadčasové a zobecňující. Je to zdánlivě jednoduché a prosté, ale je to úkol na celý život," dodává Štreit.
Dokumentárním obrazům zůstal Jindřich Štreit věrný i po pádu komunismu. Další oblastí jeho zájmu v polistopadové době jsou společností vymezené komunity.
Zachytil lidi pracující v dolech, hutích, těžkém průmyslu. Specifický svět gigantických továren, rázovitých postav i sisyfovské dřiny je - jak jinak - další činností, která člověka zásadně formuje a prověřuje. Současně se věnuje ale i řadě dalších témat: zajímají jej lidé staří, mentálně i fyzicky handicapovaní, drogově závislí, emigranti nebo vězni. Lidé s příběhy.
