Nešlo o laciné gesto, ani kapela se nespoléhala jenom na hity, jichž za pětatřicet let kariéry natočila celou haldu.
Prostor dostaly dlouhé mezihry, stejně jako písně z nového alba Bananas, které Deep Purple nahráli s radostí i moudrostí hardrockových klasiků.
Publikum přijalo sólování kytaristy Steva Morsea, jenž nemá rozevlátou exhibicionistickou náturu svého předchůdce Ritchieho Blackmorea, ale tlačí kapelu více k zemi.
Neztratil se ani klávesista Don Airey, náhradník Johna Lorda, který si pohrával s motivy klasiky i Hvězdných válek.
Zatímco Gillanův hymnický vokál držel purplovský styl, bubny Iana Paice a basa Rogera Glovera zařezávaly tak přesně, až se tajil dech. Muzika měla úžasnou dynamiku, podpořenou křišťálově čistým, ostrým zvukem.
Skladba Hush, převzatý hit, který Deep Puprle proslavili koncem šedesátých let, a nesmrtelná melodie Smoke On The Water uzavíraly koncert před jedenáctou hodinou.
I na rock se chodí jako na vážnou hudbu, jejíž karty jsou už dávno rozdané. Díky výkonu Deep Purple lze tento trend přijmout. Muzikanti zůstali sebejistí, byli stále při chuti, nic nepředstírali. A publikum jim to s radostí vracelo.
 Ian Gillan. Fotografie z koncertu Deep Purple na pražském Výstavišti. (17. listopadu 2003) |
 Fotografie z koncertu Deep Purple na pražském Výstavišti. (17. listopadu 2003) |
 Ian Gillan. Fotografie z koncertu Deep Purple na pražském Výstavišti. (17. listopadu 2003) |
