GLOSA: Jak nalíčit lidové písně? Barevně, ale nenápadně a vkusně

Na Pražské jaro přijela pár měsíců po svém debutu v milánské La Scale. Martina Janková je rodačka ze severomoravského města Orlová, která působí převážně v zahraničí. V Rudolfinu se v pátek postarala o příjemný večer.

Sopranistka Martina Janková vystoupila na Pražském jaru | foto: Zdeněk Chrapek

Svoji kariéru spojila s Curyšskou operou a ve Švýcarsku také dodnes žije. Doma nevystupuje často, ale její projekty jsou vždy promyšlené. Tentokrát se rozhodla vzdát hold lidovým písním, tedy žánru, s nímž – jak sama často zdůrazňuje - od dětství vyrůstala, hlavně díky cimbálovce rodiny Kotků. Ostatně před časem natočila i CD s Janáčkovými úpravami lidových písní.

Ukázky z Janáčkových sbírek Ukvalská lidová poezie v písních a Moravská lidové poezie v písních také zarámovaly program, který umožnil porovnat způsoby, jimiž různí skladatelé přistupovali k lidové tvorbě. Všichni předlohy svým způsobem umělecky nalíčili pro koncertní účely, ale každý v souladu s vlastní osobností i prostředím a dobou. Zpěvák by jejich práci neměl rozmazat, ale ani ji neponechat neškoleně bledou...

Byl tu tedy emocionální, přímočarý Janáček zachovávající lidovou syrovost vedle uhlazenějších úprav německých písní z pera Johannesa Brahmse, impresionismem „stříknutých“ španělských písní od Manuella de Fally, půvabných i žertovných ukázek ze sbírky Josepha Cantelouba Písně z Auvergne nebo autorsky odvážněji střiženého kabátu, do nějž zahalil toskánské písně italský skladatel Ottorino Respighi. K tomu Janková připojila i několik švýcarských lidových písní.

Pražské jaro

85 %

Martina Janková - soprán

Gérard Wyss - klavír

Dvořákova síň Rudolfina, 20.května 2016

Její malý soprán je pro tuto hudbu jako stvořený, Janková z něj díky dobré technice dokáže vytěžit maximum, zpívá s velkým vkusem pro styl „ani folklór, ani opera“, takže všechny písně vyzařovaly prostou krásu a zemitost, ale i kultivovanost.

Navíc měla skvělého, muzikantsky spontánního doprovazeče, švýcarského pianistu Gérarda Wysse, který dotvářel a vystihoval všechny odstíny klavírního doprovodu, včetně Janáčkovy expresivní jednoduchosti. Bylo to zase jiné, než nahrávka Jankové s Ivo Kahánkem, ale neméně dobré. Na závěr ještě přidali Ukolébavku od Cantelouba a ukázku z cyklu Quattro Rispetti od Ermanna Wolfa-Ferrariho, dalšího skladatele, jehož inspirovala lidová tvorba.

Janková patří k těm zpěvákům, kteří dokáží pozorně naslouchat svému hlasu, zpívají jen repertoár, který mu neublíží a který naopak mohou ozvláštnit. V jejím případě jsou to vedle Mozarta a barokní hudby právě písně. Také proto se dostala na vrchol.