Pianista Maurizio Pollini je značka, kterou nic nenahradí. Jiné změny v programu nabídly více či méně rovnocennou alternativu, nečekané vystoupení světoznámé Deborah Polaski v Schönbergově Očekávání bylo dokonce více než jen záskokem za onemocnělou Dagmar Peckovou. Polaski, která na Pražské jaro zavítala po dvaceti letech, svým robustním vyrovnaným hlasem dodala koncertu České filharmonie značného lesku.
Orchestrální góly
Za náhlé či plánované zdravotní indispozice organizátor pochopitelně nemůže. Navíc skoro všechny navštívené koncerty měly vysokou úroveň. Symfonickým vrcholem festivalu se bezesporu stalo hostování BBC Symphony Orchestra s Jiřím Bělohlávkem. Ale i vynikající výkon Hallé Orchestra z Manchesteru znovu postavil tuzemská tělesa do nepříliš lichotivého světla.
Čeští hudebníci mohou porážet Brity slušným poměrem ve fotbale, ale v soupeření na hudebním poli dostávají spíše sami góly. Za to, že každý rok poskytuje možnost srovnání se světovou symfonickou špičkou, patří Pražskému jaru dík.
Mezi sólovými výkony jednoznačně dominoval "rozlučkový" večer pianisty Alfreda Brendela, konečně jsme poznali showmana Nigela Kennedyho a v Dvořákově Houslovém koncertu okouzlila Julia Fischerová. Grandiózní výkon sopranistky Edity Gruberové v závěrečných letech její úctyhodné kariéry zaslouží maximální obdiv.
Spolehlivé stálice
Jenže možná právě na pěvecké části festivalu se projevuje něco, o čem by se dalo diskutovat stejně jako třeba o stále nevyjasněné podobě závěrečného koncertu.
Pražské jaro má výjimečné postavení. Spolehlivě (nebo pohodlně?) drží laťku v předepsané výši. Je to hodně, tak akorát, nebo málo? U zpěváků spíše málo. Na Pražském jaru v posledních letech hostují osvědčené stálice česko-slovenské scény a pěvci, kteří už v Praze nejednou byli, a publikum je dobře zná.
Bylo by však žádoucí představit i umělce, které tolik neznáme, kteří nejsou začátečníci (jako bezesporu nadaní Jan Martiník a Adriana Kučerová) a ve světě "frčí". Jistě: peníze, termíny... Nebo i menší rozhled? Světový barytonista v nejvyšším zenitu Gerald Finley v každém případě zůstal "skrytý" v orchestrálním programu. Jiní pořadatelé nespí – a hledají. V uplynulém období to potvrdily koncerty Eliny Garanči nebo Iana Bostridge.
Pražské jaro nicméně pro příští rok hlásí Juana Diega Flóreze. Doufejme tedy, že na svých zasloužených vavřínech zůstane vzhůru.
HUDEBNÍ FESTIVAL - Pražské jaro
Praha, 12. května až 4. června 2008.
Hodnocení MF DNES: 80 %
