Koncert byl součástí turné, propagujícího nové album Diany Damrau, věnované skladateli Giacomu Meyerbeerovi, jenž v první polovině 19. století výrazně ovlivňoval hudební život a stal se uznávaným představitelem žánru „grand opéra“ neboli velká opera. Jak název napovídá, stavěl na jevištních efektech, grandiózních scénách i extrémních pěveckých partech.
Diana Damrau, Nicolas TestéPražské jaro, Dvořákova síň v Rudolfinu, 16. května 2017 |
Později většina jeho oper upadla v zapomnění, i když tu a tam se dnes na jevištích některá z nich objeví. Jak na tiskové konferenci před koncertem podotkla sama pěvkyně, byl to z dnešního pohledu velký Evropan, považovaný sice za francouzského skladatele, ale narozený v Berlíně do židovské rodiny, který pak žil také v Itálii a dalších zemích. A přiznala, že se do jeho hudby zamilovala.
Jak by ne, pro zpěváky Meyerbeer psát uměl. Musí být ovšem skutečně výjimečně zdatní, což Damrau bezesporu je. Vybrala si jeho árie na francouzské, německé i italské texty a zazpívala je tak, že publikum právem strhla. Její hlas je příjemně oblý, stoupá bez problémů do výšek, kde se krásně otvírá a září, ale barevně a plně zní i v nižších polohách, což jejímu zpěvu dodává na půvabu a výrazové hloubce. Navíc zpívá s ohromnou vervou a i na pódiu je živelná, ovšem její „dovádění“ působí zcela přirozeně.
Na rozdíl od cédéčka nebyl program koncertu ryze meyerbeerovský, ale obsahoval i árie další skladatelů. Ostatně mnozí se tak či onak s Meyerbeerem vyrovnávali, včetně Giuseppe Verdiho a Richarda Wagnera. Damrau zazářila v árii z Verdiho Sicilských nešpor i jako Manon z Massenetovy stejnojmenné opery.
Nicolas Testé zůstal vedle své temperamentní manželky hlasově i interpretačně trochu ve stínu. Jeho podání árií z Hugenotů nebylo až tak zajímavé, monolog osamělého, nemilovaného krále Filipa z Verdiho Dona Carlose vyzněl dost ploše, bez citové hloubky, podobně jako árie Dalanda z Wagnerova Bludného Holanďana.
Program uzavřeli společně, scénou Elvíry a Giorgia z Belliniho Puritánů. V přídavcích Testé přednesl Collina z Pucciniho Bohémy, Damrau si vybrala dalšího Meyerbeera, tentokrát árii z Afričanky, a na úplný závěr si oba pěvci zazpívali duet Porgyho a Bess z Gershwinovy opery. Večer, který doprovázela PKF - Prague Philharmonia pod taktovkou svého šéfdirigenta Emmanuela Villauma, to nebyl marný, i když člověka napadalo, že vitální diva by ho klidně utáhla sama.
