Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

GLOSÁŘ: Od Rugby k West Side Story. Brilantní týden na Pražském jaru

  17:55aktualizováno  17:55
Orchestrální exhibice na různé způsoby, to by asi mohl být společný jmenovatel vybraných koncertů Pražského jara tento týden. Ovšem i brilance má a měla by mít různé podoby. A ne vždy se ji podaří dát život.

Vojtěch Dyk (uprostřed) a jeho kolegové při pražskojarní poctě Leonardu Bernsteinovi | foto: Petra Hajská

Úterní koncert švýcarského tělesa Tonhalle-Orchester Zürich vedeného francouzským rodákem Lionelem Bringuierem nabídl ryzí orchestrální brilanci v nejklasičtějším slova smyslu. Takovou, kterou před povrchním laciným efektem zachraňuje mistrovství skladatelů a umění hudebníků.

Skladba Rugby od Arthura Honeggera líčí, jak název napovídá, atmosféru sportovního utkání, ostatně Honegger sám byl nadšeným sportovcem. Ovšem se šišatým míčem nakládá tak, že je to rytmicky i harmonicky velmi sofistikovaný pohyb. Koncert pro klavír Benjamina Brittena pak patří mezi autorovy rané skladby, a i když v jeho tvůrčím odkazu není na špici, autorova schopnost originálně experimentovat, aniž by opustil „pevnou půdu“ tradice, se už projevuje.

A konečně Šeherezáda od Nikolaje Rimského-Korsakova, to je gejzír orchestrálních nápadů a barev, inspirovaných i exotickými kraji. Norský pianista Leif Ove Andsnes přednesl sólový part v Brittenovi bez nejmenšího zaváhání, orchestr hrál všechny skladby uvolněně, lehce a měkce, a s Bringuierem, jenž ho vede čtyři roky, si zjevně rozuměl. Jako přídavek spolu zahráli Debussyho Zahrady v dešti.

Také Budapest Symphony Orchestra, který v Obecním domě vystoupil ve čtvrtek, si se svým šéfem Ivánem Fischerem rozumí. Ovšem v tomto případě jde o druh souznění, které přesahuje běžná měřítka. Fischer totiž těleso založil roku 1983 a stále ho vede, což je v hudebním světě vytrvalost zcela ojedinělá.

Orchestr se přirozeně průběžně obměňuje, ale i tak je očividné, že i když hraje tak komplikované dílo, jako je Symfonie č. 2 „Vzkříšení“ Gustava Mahlera, nepotřebuje od dirigenta žádné výrazné pokyny. Spíš jen jakási „udržovací“ gesta či jejich náznaky, které hudebníci čtou s naprostou samozřejmostí.

Toto dílo patří, při vší obsahové závažnosti, k Mahlerovým zvukově nejefektnějším symfoniím, ostatně využívá i dva ženské sólové hlasy a sbor. Co do síly účinku si Maďaři nezadali s orchestrem Royal Concertgebouw Amsterdam, který před pár dny na Pražském jaru hrál Mahlerovu Symfonii č. 1. Člověku se zdálo, že toto monumentální dílo poslouchá ne jako kolos, ale jako komorní výpověď, se všemi nástroji zřetelnými a jasně artikulovanými.

Dojem ozvláštnilo i umístění bicí sekce na varhanní emporu vedle Českého filharmonického sboru Brno, jehož štíhlý, transparentní zvuk skvěle zapadal do celkové koncepce. Altistka Elisabeth Kulmanová zazpívala sólo Urlicht (Prasvětlo) s neokázalostí, jako sice extatickou, ale i prostou píseň. Její hlas se bez problémů nesl do sálu.

V poslední větě se k ní připojila sopranistka s nosným lyrickým hlasem Christiane Kargová a po posledním taktu bylo jasné, že skončila jedna z největších festivalových událostí. Publikum téměř jako jeden muž vyskočilo ze sedadel, a jakkoli v dnešní době má „standing ovations“ kdekdo, často bez zvláštního důvodu, v tomto případě byly namístě.

Pocta Bernsteinovi

Česká filharmonie je také, zvláště v posledních letech, zvyklá na bouřlivé ovace, proto možná překvapilo, že po první půli jejího pátečního koncertu zůstalo publikum v Obecním domě spíš rezervované.

Tento večer měl vzdát hold Leonardu Bernsteinovi, jenž si roku 1946 na prvním ročníku Pražského jara prožil svůj evropský debut. Zazněly tedy symbolicky i dvě skladby, které tehdy řídil: El salón México od Aarona Coplanda a Second Essay od Samuela Barbera. K nim byla ještě vybrána suita z Bernsteinovy hudby k filmu On the Waterfront.

Fotogalerie

Americký dirigent Keith Lockhart, jenž stojí v čele Boston Pops Orchestra, věnujícímu se filmové hudbě, muzikálu a vůbec komunikaci mezi klasikou a popem, však jakoby komunikaci s Českou filharmonií buď nezvládl, anebo na ni měl málo času. Její členové vložili do hry všechnu symfonickou brilanci, jenže jsou hudební oblasti, v nichž je sice brilance nezbytná, ale současně se předpokládá, že hudebníci se od not odpoutají. A to se moc nedařilo.

Ještě markantnější to bylo ve druhé části, v níž došlo na Bernsteinovy muzikály. Orchestrální části, ať už to byla předehra ke Candidovi či Mambo z West Side Story, byly precizně zahrané, ale byla to jakási upjatá preciznost. Nechce se věřit, že by se filharmonici neuměli či nechtěli „odvázat“, spíš se dirigentovi nepodařilo je povzbudit.

Podstatně víc to „žilo“ před orchestrem. Do Prahy totiž dorazili zpěváci, pohybující se na britské muzikálové scéně. Uvedl je Vojtěch Dyk, jenž se sám Bernsteinovi věnuje, uvádí jeho Mši, z níž zazpíval i ukázku. Přidal se i v některých dalších číslech, třeba ve slavném Tonight. Ve svém vstupu prohlásil, že při prvním poslechu kolegů z Británie mu „spadla čelist“. Lze mu to věřit.

Ostatně ze způsobu, jakým Celinda Schoenmakerová zazpívala pověstnou árii z Candida, by spadla čelist i mnoha operním sopranistkám, nejen českým, ale i leckterým světovým, neboť do Candida se občas pouštějí i operní scény. Byl to virtuózní, ve výrazu nijak kamuflovaný či uřvaný zpěv, který ale rozhodně nezaváněl operou s její striktní technikou. Jako naprostí profesionálové se předvedli i její kolegové. Všichni skutečně zpívali, neuchylovali se k žádným polomluvám, přitom zpěvem i textem něco ztvárňovali a navíc předváděli herecké etudy.

A ke konci si člověk řekl, že při vší úctě k Bernsteinovu skladatelskému odkazu jako celku, skutečně jedinečný byl v jedné oblasti, a to právě v muzikálech.




Nejčtenější

Karel Gott hýřil vtipem a do zpěvu dával maximum. Ne vždy to stačilo

Karel Gott 12. června 2018 v pražské O2 areně

Slavný návrat Karla Gotta do pražské O2 areny po čtyřech letech a prodělané závažné nemoci se v zásadě vydařil. Důkazem...

Zemřela herečka Gabriela Vránová, dabovala i Catherine Deneuve

Gabriela Vránová

Po delší nemoci zemřela v sobotu ráno herečka Gabriela Vránová. Dlouholeté člence Divadla na Vinohradech bylo 78 let....



RECENZE: Sex, drogy, šaría. Jak se pokoutně zašívají panenské blány

Z filmu Teheránská tabu

Znají jen omezení, tresty, hrozby. „Povolení k vydání vaší desky se zamítá“ či „Zatknout, drželi jste se veřejně za...

Koncert Stounů bude bez hotovosti, před nimi zahraje i Pražský výběr

Mick Jagger, Rolling Stones (Hamburk, 9. září 2017)

Vstup do areálu Letiště Letňany, kde se Rolling Stones představí 4. července, bude možný jen s pomocí speciálních RFID...

Zemřel XXXTentacion. Dvacetiletého rapera střelili z projíždějícího vozu

Raper XXXTentacion na snímku z loňského léta

Dvacetiletý raper a producent XXXTentacion byl v pondělí zastřelen na Floridě. Kdosi na něj vystřelil z okolo...

Další z rubriky

VIDEO: Pořadatelé festivalu Aerodrome prozradili, kolik stojí Lana Del Rey

Lana Del Rey, koncert 13.4. 2013, Divadlo Archa, Praha

Hlavní hvězdou festivalu Aerodrome bude americká zpěvačka Lana Del Rey, která se v Panenském Týnci představí 29....

GLOSÁŘ: Tomu se říká senzace. V Litomyšli zazářil mexický tenorista

Javier Camarena a dirigent Leoš Svárovský na koncertě v Litomyšli

Festival Smetanova Litomyšl se v minulosti postaral o různá překvapení. Tím letošním byl mexický tenorista Javier...

PREMIÉRA: Frontman Mandrage bojuje s vlastními démony a Petrem Vášou

Petr Váša a Vít Starý při natáčení klipu k písni Apolinář

Kapela Mandrage přichází s dalším singlem z desky Po půlnoci. Píseň Apolinář je nejosobnější zpovědí zpěváka Víta...

Subaru Legacy 2,0 D Active
Subaru Legacy 2,0 D Active

r.v. 2010, naj. 131 299 km, diesel
184 000 Kč (s DPH)

Najdete na iDNES.cz