A přitom je to i filmařská podívaná, kde scénář stojí jen o stupínek nad režií, hradbou smíchu se prodírá tenký závoj smutku a skvostní herci více tím, co si neřeknou, než slovy, jež si vymění, překříží milostný románek cestou hoře z rozumu.
Nebožtíci přejí lásce, tvrdí jedna slavná komedie, v níž stejně jako v tokijské romanci lásce přálo i cestování. Není větší osamělosti než v hotelu, větší odcizenosti než v zemi, kde se neznámí lidé baví neznámým jazykem o neznámých věcech, větší sebelítosti než nad vlastní opuštěností u nočního baru.
Tak se ti dva potkali: nikoli lovci sexuálních skalpů ze služebních cest, nýbrž náhodní hosté, které nespavost vyhání z pokojů. Dělí je sice věk jedné generace, ale spojuje víc, než si troufnou přiznat.
Bill Murray coby obletovaná, nicméně již mírně pohasínající hollywoodská hvězda, která přijíždí natočit reklamu na japonskou whisky, je tu snad nejlepší v celé své kariéře.
V tváři má masku zdvořilosti i popelavou únavu, když přijímá vizitky, lichotky, dary - a pak sklesle sedí na posteli, sám a sám, směšně dojemný ztracenec v pyžamu. Neexistuje nic, co by Murray nezahrál pouhým pohledem: když němě zírá na japonskou televizi, z každého oka mu šilhá jedna oscarová soška.
Vede tichý, nerovný boj s japonskou technikou - s faxy, se sprchou, stroji z posilovny. Jeho výraz turisty na jiné planetě se ještě násobí, kdykoli mu ze Států volá manželka, jaký má koupit koberec.
Brání se jízlivým humorem: když je zmaten japonštinou, která jedno anglické slovo vysvětluje minutu, když se má na fotografiích tvářit jako James Bond, když prchá před masérkou - to vše jsou kouzelné jazykově situační etudy, jež naštěstí nelze odvyprávět.
| Servisní článek čtěte ZDE |
Tím víc je třeba smeknout před mladou Scarlett Johanssonovou, kterou Murray nezastíní. Dívce, jejíž manžel buď spí, nebo dělá kariéru, dává nejistotu věčné studentky, jež se toulá městem a propadá plačtivým náladám, koho si to vzala!
Kromě lidské přirozenosti vnímá snímek zcela čistě i "folklor". Hotel je zmenšeninou světa, kde v jednom salonku žvaní americká hvězdička oslnivé nesmysly, v jiném dámy v kimonech učí ikebanu, v baru je tábor světla a v bazénu ostrov samoty.
Neboť Ztraceno v překladu je obrazem osamělosti člověka mezi lidmi, oslavou tichých spojenců bezesných nocí, břitkého vtipu a bláznivých toulek. Vyrážejí do klubů, kde letí tráva, počítačové hry a karaoke, při scéně v nemocnici se dokonce i komparz za jejich zády válí smíchy.
Užívají si jako za školou, on možná naposledy - a ač to nevyřknou, střeží se hranice, odkud by nebylo návratu. Podobný půvab nesly Prázdniny v Římě: půvab chvil, jež nelze naplnit, ale ani zapomenout a za něž se netřeba stydět.
 Fotografie z filmu Ztraceno v překladu. |
 Fotografie z filmu Ztraceno v překladu. |
 Bill Murray ve filmu Ztraceno v překladu září i ve scéně, kde propaguje japonskou whisky. |
