Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

"Pravý Sommersby" zmate zasvěcené i nezasvěcené

aktualizováno 
- Slavné soudní procesy představují atraktivní látku pro historiky i romanopisce. Do plejády takových příběhů patří i osud sedláka Martina Guerra z jihofrancouzské vesnice Artigatu, který roku 1548 opustil svou rodinu i statek a zmizel ve světě, aniž by o sobě podával zprávy. Po osmi letech přišel do Guerrovy vsi muž, který se prohlásil za ztraceného Martina. Vesnické společenství včetně manželky a syna jej poznalo a přijalo - a nově příchozí zde nerušeně žil následující tři roky. Poté se dostal do konfliktu s příbuznými; ti začali pochybovat o jeho identitě, a vzápětí se rozeběhl komplikovaný soudní proces, jehož rozuzlením se stal návrat skutečného Martina Guerra. Nepravý Guerre, obviněný z podvodu, cizoložství i dalších zločinů, skončil na šibenici.

Neobvyklý příběh zaujal už současníky. Zabýval se jím Michel de Montaigne i významný francouzský právník Jean de Coras, který událost podrobně popsal a vydal tiskem - jako soudce byl ostatně jejím přímým aktérem. Novodobé pozornosti se případ dočkal díky americké historičce Natalii Zemon Davisové, která mu propůjčila podobu originální, fundované a zároveň velice čtivé studie, vydané poprvé roku 1982 a posléze přeložené do čtrnácti jazyků. Guerrův osud byl dvakrát zfilmován: drsně autentické - a nesporně zdařilejší - dílo francouzských filmařů s Gérardem Depardieu v titulní roli následovala sladkobolná, leč známější americká verze s Richardem Gerem. Její tvůrci přesadili příběh do Ameriky na konci občanské války a nazvali jej Návrat Sommersbyho.
Názvem filmu se inspiroval i český nakladatel díla N. Z. Davisové. Kniha s matoucím názvem Návrat pravého Sommersbyho se ovšem k filmové podobě slavného příběhu hlásí i v jiném ohledu. Čtenář zde dostává do ruky nejen odborné pojednání historičky, ale též převyprávěnou verzi scénáře francouzských filmařů. Jde o postup přinejmenším neobvyklý. Pro srovnání - je to podobné, jako kdyby některý nakladatel vydal v jednom svazku vědeckou studii o čarodějnických procesech na Losinsku a Šumpersku z poslední čtvrtiny 17. století společně s románem Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice, popřípadě s filmovou povídkou stejnojmenného filmu.
I když nezvykle pojatá kniha může vyvolat jisté rozpaky, poskytuje zároveň zajímavé svědectví o někdy vágní, jindy velmi ostré hranici mezi uměleckou fikcí a vědeckým dílem. Uměle vytvořená postava vypravěčky, bodré a zároveň přirozeně inteligentní "ženy z lidu", která provází čtenáře beletrizovanou variantou příběhu, umožňuje v pronikavé zkratce vyjádřit některé názory languedockých vesničanů 16. věku, vypovídající o jejich mentalitě (například: "Kdo umí číst a psát, může být schopen všech možných zlovolností.") Manévrovací prostor historika, svázaného zásadami profese, je podstatně užší - i když Davisová vždy cílevědomě prosazovala "návrat k vyprávění", chápaný jako dialog s minulostí a na hony vzdálený nudnému katedrovému dějepisu. Její analýza příběhu Martina Guerra hne žlučí všem zastydlým neopozitivistům. Autorka totiž přichází nejen s hypotézami, které lze opřít o přesvědčivé argumenty (kupř. význam baskického původu Guerrovy rodiny), ale též s teoriemi méně průkaznými (údajný příklon Guerrovy manželky i nepravého Guerra k protestantismu, který jim na rozdíl od katolictví nabízel "určité ospravedlnění pro život, jaký vedli"). Za nesporný vrchol práce lze pokládat psychoportrét falešného Guerra i soudce Corase, jemuž bystrý podvodník zjevně imponoval. Už proto, že se právě psychohistorii většina českých historiků obloukem vyhýbá, je třeba vydání knihy o Martinu Guerrovi přivítat. Zasvěcení však budou tento hybrid beletrie a vědy nejspíše číst se smíšenými pocity - a nezasvěcení budou pod komerčně chytlavým názvem a pod kýčovitou obálkou s fotografií Gérarda Depardieu jen těžko hledat dnes již klasické dílo světové historiografie.


Jean-Claude Carriere, Daniel Vigne, Natalie Zemon Davisová: Návrat pravého Sommersbyho. Přeložili Irena Janovcová a Vladimír Čadský. Rybka Publishers, Praha 1998, 280 stran, náklad a cena neuvedeny.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Mladík si svítí v domě rodičů ve venezuelském městě El Calvario, ve kterém byly...
RECENZE: Blackout je drtivý a nepříjemně věrohodný návod, jak zničit svět

Češi už jsou také na červené, stojí na 11. straně depresivního románu Marka Elsberga Blackout. To znamená, že jsme bez elektřiny. Jen krátce poté, co stejný...  celý článek

Diváci berlínské olympiády roku 1936 svorně zdraví v nacistickém pozdravu.
RECENZE: Jak se Hitlerova olympiáda stala lekcí manipulace a lži

Berlínská olympiáda je dodnes velmi atraktivní téma: fantastické výkony Jesseho Owense, Hitlerovy hákové kříže a především zfanatizované davy pochodující...  celý článek

Americký spisovatel Robert Fulghum navštívil Plzeň. (2. 10. 2017)
Babička měla aféru s Cimrmanem, jsem jeho vnuk, říká Robert Fulghum

Zdeňku Svěrákovi jsem navrhl, abychom spolu napsali knihu. Protože já vím, co dělal Jára Cimrman během svých cest po USA, říká Robert Fulghum.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.