Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pravěk i sci-fi na jednom televizním talíři

  10:26aktualizováno  10:26
Představit vzdálené a nesourodé světy v těsné blízkosti umí snad jen televize. Takřka pravěkou éru zastupoval Kašpárek, francouzská komedie z roku 1980 s Jeanem-Paulem Belmondem, v záplavě repríz ohlašovaná o to hrději, že v tuzemsku dosud nikdy nebyla k vidění. Díky, ale nemuselo to být, milí nákupčí. S touhle vyčpěle bláznivou žvanivou fraškou o ničem jsme si pouze potvrdili, že v Benátkách je krásně, že to nejlepší z Belmonda známe už léta a že dodatečné vykutávání jeho slabších kousků z výprodeje jen nahrává nostalgickým voláním po sté šedesáté osmé repríze Muže z Ria.

Klasika totiž nestárne, nanejvýš dostává něžnou patinu kouzla nechtěného. Ale druholigový Kašpárek, bez ohledu na hercův šarm a kaskadérskou odvahu, čpěl práchnivinou už v době svého vzniku. Naopak kanadský dokument Obří nákupní centrum v Edmontonu vyhlížel jako pohlednice z říše sci-fi i v očích diváka, který právě přivlekl týdenní nákupy z některého supermarketu.

Jenže kam se hrabou tuzemské chrámy spotřeby na onen olbřímí, oslňující i děsivý objekt - město samo o sobě, kam ročně zavítá víc lidí než do Disneylandu a kde se současný trend, zábava ve všem a nade vše, dávno stal skutečností. Mořské vlny, delfíni, ponorky, diskotéky, horská dráha, masáže jako by zastínily i původní účel - bloudění s nákupními košíky.

Pod umělou střechou vytvářející věčné jaro se chodí na zdravotní procházky a na milenecké schůzky, kněz tu láká ovečky do kostela na popcorn, invalida na vozíku naplňuje svou touhu po lidské společnosti. Ale pod tou vší reklamní jásavostí tiše prosakuje soucit s lidmi, kteří už život venku téměř neznají a nepotřebují.

Spojnicí mezi minulostí a vizí budoucnosti se stal sobotní pořad Frank Lloyd Wright: Guggenheim Museum N.Y. Nikoli nudně vzdělávací dokument, nýbrž velmi osobní, napínavý a nápaditě vyprávěný příběh o něžně zlehčovaném boji "dobra" se "zlem" - tedy o tom, jak architekt Wright ve své době těžce prosazoval tehdy pobuřující představu nyní opěvované budovy Guggenheimova muzea v New Yorku.

Navíc v sobě působivý snímek tají velmi příhodné rýpnutí vůči převážné většině tuzemských dokumentů o umění, které dávají najevo, že jinak než ospalým putováním kamery po vystavených obrazech za doprovodu klavíru se točit nedají.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Dokud nás svatba nerozdělí
VIDEO: Po Nedotknutelných baví komedií Dokud nás svatba nerozdělí

Francouzskou komedii Dokud nás svatba nerozdělí přivedli na svět Eric Toledano a Olivier Nakache, které proslavil nečekaný celosvětový hit Nedotknutelní. V...  celý článek

Harvey Weinstein na Oscarech (Los Angeles, 2. března 2014)
KOMENTÁŘ: Já taky, pláče každá, jež šla s vilným producentem na pokoj

Americké sexuální harašení už haraší na mozku půlce světa. Nejen chlípný producent Harvey Weinstein, ale jak se nově ukázalo, i jeho bratr Bob Weinstein...  celý článek

Upoutávka k seriálu Až po uši 2
VIDEO: Hřebejkův seriál Až po uši 2 se vydá na horské svahy

Všichni se hledají – a občas se najdou v cizí posteli, prozrazuje druhá série komediálního seriálu Jana Hřebejka Až po uši, který nasadí HBO 12. listopadu....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.