Už v prvním roce první světové války se král komiků oděný v kožešině honil za jeskynními kráskami filmem Chaplin v pravěku.
Za války druhé, roku 1940, natočil D. W. Griffith, tvůrce slavné Intolerance či Zrození národa a také autor věšteckého výroku, že velké filmy teprve přijdou, Milion let před Kristem. Jeho pravěká romance byla od podoby dinosaurů až po sopečné výbuchy trikově natolik zdařilá, že se záběry z ní používaly do jiných děl až do 60. let.
Annaud vs. Emmerich
Roku 1966 vznikl remake Milionu let před Kristem, ale už o jedenáct let dříve Karel Zeman okouzlil svou Cestou do pravěku. A oblouk se dočasně uzavře za dva roky, kdy se do kin dostane Early Man, ve kterém animovaný pračlověk z dílny Nicka Parka a s hlasem Eddieho Redmayna udělá z mamutů válečné obrněnce a učiní naprosto základní objev lidstva: fotbal.
Jistě, animace si s výpravou proti času poradí snadněji než hraný film. A nemusí to být jen mamuti Manny, Ellie a Broskvička, lenochod Sid, tygr Diego a veverčí lovec žaludů Scrat, kteří v premiérovém filmu Doba ledová: Mamutí drcnutí zažijí ohrožení celé planety obřím asteroidem, takže se vydají na záchrannou výpravu do tajemné Geotopie.
Hrdinům Doby ledové předcházeli sérioví pralidé rodinného charakteru Flinstoneovi, následovali je podobně stylizovaní Croodsovi, kteří své pokračování předvedou v kinech za rok, letos svůj zápis do animované kroniky pravěku přidal také Hodný dinosaurus.
A právě dinosauří mánie posledních let zavedla dobrodružnou látku Jurských parků jinam, ke vzdělávacím televizním dokumentům typu Putování s dinosaury, ze kterých moderní technologické metody počítačové animace ve spojení s reálnou krajinou vytvářejí úchvatnou podívanou typu Škola hrou.
Hraný film zažívá na pravěké půdě přece jen řidší výskyt a výraznější kvalitativní výkyvy. Na jedné straně stojí třeba Jean-Jacques Annaud se strhujícím Bojem o oheň, jehož masky si vysloužily Oscara, na straně druhé třeba Roland Emmerich s akční slátaninou 10 000 př. n. l., v níž mamuti stavěli egyptské pyramidy. A někde mezi oběma krajnostmi leží nedozírná šedá planina konfekčních béčkových sázek na digitální prapříšery.
Boj se zimou, šelmami i zrádcem
I tuzemský film zažil občasné exkurze za prapředky. V 70. letech natočil režisér Jan Schmidt volnou trilogii podle knih Eduarda Štorcha, snímky Osada Havranů, Na veliké řece a Volání rodu. Jejich hrdinové, Jiří Bartoška v roli Sokola, Ludvík Hradílek jako Havranpírko a Marie Sýkorová coby Veveřice, mohou do budoucna dostat následovníky, Karel Janák totiž připravuje podle stejnojmenné předlohy téhož autora výpravný projekt Lovci mamutů. Hovoří se o něm již několik let, zatím bez reálného výsledku.
Nicméně společnost Three Brothers nadále na svých webových stránkách ohlašuje, že bude produkovat Lovce mamutů „s rozpočtem více než šest milionů dolarů“, a známý je také nástin příběhu, jehož ústředním hrdinou je mladík Kopčem, příslušník kmene sídlícího poblíž nynějších Věstonic.
Při lovu zubrů v bažinách ztratí svou matku, pak se svými druhy vytáhne na mamuty, ale po střetu s cizími bojovníky musí tlupa opustit tábořiště a bojovat se zimou, šelmami i zrádcem ve vlastních řadách. To vše bez ohně, za nímž se nakonec Mamutík s Kopčemem vypraví při riskantní akci přímo na nepřátelské území.
V současné době se však nejvíce mluví o Době ledové, mimo jiné i proto, že podle tvůrců se premiérová „pětka“, kterou první recenze rozhodně nechválí, stane zároveň definitivně posledním dílem celé série započaté před třinácti lety. Ukazuje se totiž, že loučení s mamuty by fanoušci možná unesli, ale rozhodně odmítají opustit praveverku, která v nejnovějším snímku při své exkurzi do vesmíru stihne parodovat Vetřelce, Promethea, Marťana i Gravitaci naráz. Ono totiž jinak nebývá v pravěku moc veselo.
