Jestli máte malé děti, možná, že právě tahle deska vám zachrání několik večerů, protože jestli je neuspí tohle, tak už nezabere ani odvar z makovic.
Čtvrtá řadová deska francouzských eletro-aristokratů už mi běží v přehrávači poněkolikáté a já kromě toho neustálého boje s klimbáním pořád nevím, co si o tom myslet. Jako rozhodně to není špatná muzika. Air jsou dobří hudebníci a citliví aranžéři, mají vkus a záviděníhodný smysl pro atmosféru, oživením je i použití tradičních japonských nástrojů.
Všechno je na správném místě, problém je ale v tom, že jejich nové skladby jsou do té míry minimalistické a decentní, že vám i na x-tý poslech budou splývat dohromady. A když přijde trochu rychlejší Mer Du Japon, budete děkovat bohu, že se aspoň něco děje. Vždyť i vokály jsou jen takové noční šeptání, čemuž se přizpůsobili i hosté - Jarvis Cocker (ex-Pulp) a Neil Hannon (Divine Comedy), i když charisma jejich hlasů je pořád dost silné, aby z toho ševelní španělek, elektronických cinkátek, minimalistických klavírků a decentních beatků značně vyčnívaly.
Pocket Symphony je vyladěná a ujasněná deska, která ale ze všeho nejvíc působí jako soundtrack. Oproti předchozím albům Air tu chybí hity, i když chápu, že ze strany kapely to asi nebyla znouzectnost, ale záměr. Každopádně o téhle desce je košer říkat, že má v sobě nádhernou noční náladu, stejně jako, že je to pěkná nuda. Obojí je totiž pravda.
Air - Pocket Symphony
EMI
Nej skladby: Somewhere Between Walking and Sleeping, Mer Du Japon, Once Upon A Time
Hodnocení Filter: 75%
