Na výstavě, kterou její organizátoři připravovali téměř rok a půl ve spolupráci s Rakouským kulturním institutem v Praze, mohou návštěvníci spatřit kamenné sochy velkého i menšího formátu. Instalace je v jednotlivých patrech domu rozdělena do tří tematických okruhů, které netvoří chronologickou řadu Prantlových prací, nýbrž průřez jeho dílem od padesátých let. Ve třetím patře Domu u Černé Matky Boží jsou vystaveny práce vysochané zejména z černého granitu. Výstava pak pokračuje o patro níž, kde jsou představena díla z barevných kamenů. Poslední část tvoří práce vytvořené z měkčích materiálů.
Většina Prantlových soch vznikala až několik let. Je o nich tedy možné říci, že ve výtvarníkově díle jde o pomyslný dialog autora s časem. Z materiálů nejčastěji používá žulu, kterou opracovává ručně. Hlavní Prantlovou snahou je obnovit koncept sochy v netradičním pojetí a kontextu, aby se socha stala sama sebou.V Domě u Černé Matky Boží je vystaveno šedesát šest Prantlových prací.
Karl Prantl stál také u zrodu sochařských sympózií, přičemž většina jeho soch vznikla u příležitosti některého z nich. Touto cestou ovlivnil nejednoho výtvarníka a sochaře z Československa. Do paměti vstoupilo hlavně sympózium v St. Margaretten.
 Karl Prantl |
 Karl Prantl: Kámen k meditaci |
 Karl Prantl: Pískovec |
 Karl Prantl: Kastalský mramor |
 Karl Prantl: Kámen k meditaci |
 Karl Prantl: Šedý pískovec |
