A neměl to lehké: jelikož plukovník Kalivoda nezanechal deník, vycházel ze vzpomínek někdejších kolegů, známých a členů rodiny, něco našel i v archivech.
Kalivoda se prosadil v kriminalistice na počátku šedesátých let. Zreorganizoval československou kriminální službu, ale kvůli intrikám StB jako šéf pražské kriminálky skončil. Nezatrpkl, kolegové mu přezdívali "Pražský Maigret" podle slavného detektiva George Simenona.
Ve složité politické situaci musel Kalivoda manévrovat, ale vždy s elegancí a se ctí. Přesto ho na počátku roku 1976, kdy byl profesně na vrcholu, poslali do penze.
Do novin a časopisů psal příběhy ze své praxe a povídky, pokusil se i o román. Lektoroval rukopisy českých detektivek a radil filmařům při natáčení – podepsal se tedy nejen na výchově nové generace kriminalistů, ale i na vyzrání mnoha spisovatelů a filmařů.
Kučera se nezaměřil jenom na samotný Kalivodův život. Je velmi cenné, že se mu podařilo vylíčit zákulisí československé bezpečnosti až do poloviny sedmdesátých let, včetně machinací tajné policie.
Teď by stálo za to, kdyby se autor obdobným způsobem podíval i na Kalivodovy následovníky a vytvořil obraz českých bezpečnostních složek až do roku 1989.
