RECENZE: Jazyky Kiss a plnovousy ZZ Top. V Edenu hráli skvělí veteráni

Druhý ročník akce nazvané Prague Rocks představil na stadionu v Edenu dvě hudební legendy – americké kapely ZZ Top a Kiss. A i když se naprostá většina hudby kvůli hlukovým limitům odehrála za denního světla, minimálně pro armádu pomalovaných fanoušků to byl opět zážitek.

Kiss se údajně naposledy vytasili s celým arzenálem triků, na které jsou u nich diváci zvyklí. Takže došlo na typické kostýmy a masky, frajeřinky jako je kytara nad hlavou nebo za krkem, plivání ohně v písni War Machine a vyplazený jazyk baskytaristy Gena Simmonse. Zpěvák a kytarista Paul Stanley se zase při písni Love Gun vydal nad hlavy diváků.

Prague Rocks 2019

70 %

Autoři: Kiss, ZZ Top

Místo konání: Stadion Eden, Praha

19. června 2019

Chybět nemohly hity typu Shout It Out Loud, I Was Made for Lovin’ You, Beth, Crazy Crazy Nights nebo Rock and Roll All Nite, ani sóla na kytaru, baskytaru a bicí, což je neodmyslitelná žánrová lahůdka.

Poslední zmíněné sólo vždy buď baví, nebo otravuje. I ty znuděné však tentokrát mohlo potěšit režijní řešení. Eric Singer se v jedné části začal utírat do ručníku, k tomu hrál pouze dvoušlapkou na kopáky a kamera tedy občas zabírala jen jeho nohy. Netypický pohled na rockovém koncertu.

Kiss tedy předvedli skutečně vše, co dovedou. Během téměř dvouhodinové show došlo i na mnohé pyrotechnické a světelné efekty, které pochopitelně nejlépe působily až ke konci koncertu, tedy po setmění. A přesto, že kromě nepříliš dobrého zvuku s utopeným zpěvem (alespoň u druhé sady reproduktorů), nebylo hudebně co vytknout a muzikanti se zcela viditelně na pódiu bavili, něco jako by večeru chybělo.

Je samozřejmě pravděpodobné, že přímo pod pódiem byla atmosféra mnohem víc strhující, ale pro návštěvníky v zadní části rozlehlého stadionu působilo Stanleyho věčné hecování publika a asi stokrát zopakované jméno naší metropole trochu nadbytečně. 

To ZZ Top, kteří vystoupili jako hosté a letos slaví padesát let na scéně, aspoň sázeli píseň za písní a i v podvečerním světle to bylo nakonec docela působivé.

Co je rozhodně potřeba ocenit, je skutečnost, že první hvězda začala skutečně úderem šesté, jak bylo avizováno, a svůj jižanský rock hrála nějakou hodinu a čtvrt, takže čekání na Kiss nebylo nesnesitelně dlouhé. Tím spíš, že hlavní koncert začal už ve tři čtvrtě na osm místo v osm, což je ve světě rockových kapel naprostá výjimka. Takže kdo se zdržel ve frontě na pivo, o začátek s hudebníky snášejícími se na scénu na velkých discích, pravděpodobně přišel.

Kiss už jednu šňůru nazvanou The Farewell Tour absolvovali, čili je těžké říct, zda aktuální End of the Road je skutečně koncem cesty. Ale pokud ano, rozlučka byla důstojná a fanoušci si ji podle všeho užili.