Především PKF – Prague Philharmonia, ve zvuku a částečně i v repertoáru jakýsi protipól České filharmonie. Kdysi ji vypiplal Jiří Bělohlávek a úroveň si držela i s dalšími šéfy. Tím zatím posledním se stal renomovaný francouzský dirigent Emmanuel Villaume.
„Tanečník“ s taktovkou
Pro svůj inaugurační koncert v Rudolfinu s podtitulem První rendezvous připravil nápaditou dramaturgii, kterou jakožto rodák z Alsaska pojal ve francouzsko-německém duchu.
Orchestr nejprve zahrál Náhrobek Couperinův, osobitou poklonu Maurice Ravela baroknímu předchůdci. V Koncertu pro housle a orchestr Felixe Mendelssohna Bartholdyho se představil Augustin Dumay, houslista ušlechtilého tónu a v dobrém smyslu střídmého, ukázněného projevu.
Pět kusů pro orchestr od Antona Weberna, skladba z atonální sféry, byla neotřelým vstupem do druhé půli, jíž pak dominovala živě a s komorní přehledností zahraná Beethovenova Sedmá symfonie.
Villaume řídil výraznými, téměř tanečními gesty a s hudebníky si zjevně rozuměl. Nezbývá než jim přát, aby jim to vydrželo i na dalších „rendez-vous“.