Prague Biennale 4 je stěžejní uměleckou událostí roku ve střední Evropě, na které se setkají nejlepší umělci s širokou a specializovanou veřejností. Tvrdí to anotace oficiálního doprovodného programu českého předsednictví Evropské unii, kam i bienále patří. Ale každá část té věty se dá tváří v tvář expozici v Karlíně celkem jednoduše zpochybnit.
Stěžejní uměleckou událostí by bienále mohlo být, kdyby bylo organizačně o dvě třídy výš. Nejlepší vystavující umělci si ještě hodinu po zahájení přehlídky sami dolepovali popisky a ta široká veřejnost musí být dost zmatená - vyznat se ve výstavě, která na ploše jedné tovární haly představuje dvě stovky umělců z 28 zemí, chce nějaký klíč. Ten pořadatelé nedodali.
U vstupu sice návštěvník dostane skládačku se zásadními informacemi, ale ty obrazové jsou úplně "mimo". Jen dva obrazy z těch, na které skládačka láká, na výstavě skutečně jsou. Byl by to odpustitelný omyl, kdyby takových nebylo v Karlíně víc.
Obraz není dostupný
Bienále pořádané vydavateli časopisu Flash Art Italem Giancarlem Politim a českou historičkou umění Helenou Kontovou má za sebou ambiciózní začátek v roce 2003 spojený ještě s Národní galerií. Po rozkmotření s Milanem Knížákem se Politi a Kontová pustili do bienále mimo Veletržní palác.
A Karlínská hala mu svědčí - industriální prostor, kde na sloupech za vystavenými malbami vystupují vyryté nápisy dělníků, kde jsou u stropu vytlučená okna a kde se chodí po popraskaném betonu, má genia loci a současné umění se sem hodí. Už u prvního ročníku bienále však vyčítali návštěvníci organizátorům, že je těžké se v přehlídce zorientovat. A situace se nezměnila. Prague Biennale 4 je stále bludištěm pro vyvolené - doufejme, že alespoň kurátoři přehlídky koncepci rozumějí.
Pražské bienále není možné srovnávat s jinými bienálovými přehlídkami, které může český milovník umění znát. To benátské, které začíná za měsíc, má oproti pražskému astronomický rozpočet - ale i logicky rozdělené pavilony podle vystavujících zemí, které zde prezentují skutečné výstavy a ne jen stěnu s několika díly. Rovněž mnohem velkolepěji financovaná přehlídka Dokumenta v německém Kasselu bývá označována za olympijské hry současného umění, oproti kterým je pražské bienále jen župním přeborem.
Paralela tady však je - jde totiž zejména o trh s uměním, o přehlídku určenou kurátorům, teoretikům, sběratelům, aukčním síním, galeristům. Ale ne obyčejným návštěvníkům, kteří jen chtějí vědět, co je v současném umění nového. Ti si žádný z obrazů nekoupí, tak proč se zabývat snahou o to, aby se na výstavě cítili dobře. Pražské bienále má vlastně jedinou hlavní funkci: nastolit a potvrdit jména, o nichž se bude na trhu s uměním v dohledné době mluvit, a připravit půdu pro jejich dobrý prodej. A dá se možná v nadsázce charakterizovat jedním z vystavených obrazů Adriany Jebeleanu, který zobrazuje jen nápis: Image
Not Available - Obraz není dostupný.
Pěkný guláš
I přesto, jak je pražské bienále uživatelsky nepřátelské, je zde možné najít působivé exponáty. Nejcelistvější koncepci má česká sekce připravená Jiřím Kovandou a Edith Jeřábkovou nazvaná Bílý papír černá nevěsta, vtip má ta slovenská s názvem Art Works, která hledá paralely mezi uměním a prací. Konzistentní je i sekce WoMan Power prezentující tři autorky a jednoho autora, kteří se zabývají genderovými a feministickými tématy. Izraelská umělkyně Sigalit Landau zde v jedné ze dvou oddělených projekčních místností umístila video Barbed Hula. Kroužení s obručí z ostnatého drátu vytváří na břiše autorky stigmata odkazující k původní funkci náboženství i ženského těla.
Italská expozice začíná Hitlerovým tajemstvím Giuseppe Veneziana, Rotondiho mixovanou koláží a souložícími kostrami Eloisy Gobbo. Sekce South-East B(l)ooming představuje filipínskou a indonéskou malbu - dominují jí děti s prasečími ocásky a tetováním Harise Purnoma a gepardí koza Entanga Wiharso. K nim se přidává korejská a čínská expozice, míchá se polské umění a ještě jednou současná česká malba, vedle obrazy současného německého umění.
Oficiálně je tématem Prague Biennale 4 Expanded Painting (Rozšířené malířství) a letos poprvé přehlídka nabízí i fotografickou sekci (viz druhá recenze na této straně). Ta malířská je, řečeno bez obalu, pěkný guláš.
Prague Biennale 4
Karlínská hala, Thámova 8, Praha 8, kurátoři G. Politi, H. Kontová. Výstava trvá do 26. července.
Hodnocení MF DNES: 40 %
