RECENZE: Kato na albu Made In Strašnice sděluje, čím žije tady a teď

Album Made In Strašnice natočené za nucené koncertní koronapauzy opět dokazuje, v čem v rámci tuzemské hiphopové scény tkví výlučnost kapely Prago Union.

Raper Kato je takříkajíc ze staré školy, tudíž spíš než o okázalé machrování a sebestředné vyprázdněné pózy hiphopové mládeže – viz skladbu Oprava komunikace – mu jde o sdělení. Vytříbeným jazykem s bohatou slovní zásobou vypráví historky z barů, vrší šťavnaté rýmy, hraje si se slůvky, překládá anekdotu, jak se vyvléct z policejní kontroly (Pokračujem v jízdě) a v neposlední řadě neskrývá naštvanost na současnou situaci – Ráže 24,7.

Vždy má co říct, na novince podle vlastních slov ubral na svých typických slovních hříčkách a soustředil se na obsah. Jedinou skladbou, při jejímž psaní se verbálně dostatečně vyřádil, je Čas (o)pustit stav. Jinak je Kato vážný, ale nikdy ne suchopárný nebo mentorský. Nekáže, nepoučuje, vypráví. Jazykem ulice – nikoli primitivním, ale živým, jímž se opravdu mluví. Je pozorovatelem světa a lidí kolem sebe, má zažito a prožito, proto je důvěryhodný. Ne každý se s jeho pohledem na svět ztotožní, měl by jej však respektovat. Jedním z vrcholů Katovy textařské práce je působivý verš „Dokonalej zločin, ukrást lidem oči, naučit je vidět, vidět slunce v noci,“ který napsal v sedmnácti letech ještě coby člen kapely Chaozz pro svůj temný sólový projekt Rigor Mortiz.

Made In Strašnice

70 %

Prago Union

Starosvětský přístup k žánru je znát i z hudební stránky, kdepak elektronika, trap a podobně, na to Prago Union, snad s výjimkou společné skladby s Hugo Toxxxem Hříšní lidé, neužije. Jinak zní skutečné nástroje, hudba si hodně bere ze soulu, funku, rhythm and blues, prostě ctí kořeny. Potud vše v pořádku, problémem může být délka – devatenáct skladeb, přes sedmdesát minut. Což je dost velká nálož hudby prakticky v jednom rytmu. V půli už se cítíte dostatečně nasycení a pozornost uvadá, což by byla škoda. Je dobré si dát během poslechu pauzu a pak se do něj znovu ponořit.