Práce režiséra Jacoba Wrena se podobá stavbě Babylónské věže

- Jako zmatení jazyků při stavbě Babylónské věže může lidem připadat představení kanadského režiséra Jacoba Wrena Je lehké kritizovat, pokud si přečtou text upoutávkového letáku zvoucí do Divadla Archa. Mladý Kanaďan se totiž rozhodl na jednom pódiu spojit tři jazyky. Divák se tak stane svědkem hry balancující na pomezí improvizačního divadla, tance a performance a možná nalezne i paralely se zdejším takzvaným nedivadlem šedesátých let Ivana Vyskočila.

Na pódiu se tedy proplete angličtina s francouzštinou a češtinou. Návštěvník se ale nemusí bát, že by měl s porozuměním problémy, protože text bude simultálně tlumočit sám ředitel Divadla Archa Ondřej Hrab.

"Představení se zabývá dvěma myšlenkami, překladem a kritikou. Myslím, že obě tyto otázky jsou velmi aktuální a promlouvají k našemu současnému životu. Překlad je aktuální proto, že žijeme v globálním světě. Já mluvím pouze anglicky a cítím se tím vinen. Fakt, že musíme neustále překládat z jednoho jazyka do druhého a nedorozumění, které  při překladu vzniká, činí svět velmi zajímavým. A kritika, možná, že se to týká pouze mé generace, ale je těžké říct, co má člověk udělat , aby změnil věci. Někdy mám pocit, že oba tyto problémy nejsou zrovna pro divadlo dělané, ale myslím si, že divadlo se má zabývat věcmi, které jsou pro současnost důležité," vysvětluje Jacob Wren, který se svěřil, že je velkým milovníkem díla Vladimíra Holana.

Wren nemluví o kritice divadelní nebo kritice hodnotící jakékoli umělecké dílo. Má na mysli kritiku, která člověku s odstupem času zdánlivě dává šanci pohlížet na řadu událostí objektivním okem, bez předsudků a osobního zaujetí. Wren má zato, že ani dnes nejsme schopni vynést jakýkoli smysluplný soud navzdory uplynulému času.

Představení je zajímavé mimo jiné tím, že na něm pracují lidé, kteří se nezabývají pouze divadlem. Členové souboru, v němž se v průběhu deseti let vystřídalo na sto lidí, se povětšinou živí jinou činností než je herectví a pohybují se v oblasti jako je nezávislý film či choreografie. Na konečné podobě díla se vždy výrazně podepíší.

Nyní se v projektu Je lehké kritizovat objeví například Martin Bélanger, který  spolupracoval s řadou nezávislých filmových umělců a Sylvie Lachance, jež patří k důležitým postavám experimentálního divadla druhé poloviny osmdesátých let.

Každá repríza se také liší od té předešlé, protože hra je plná improvizace.

Režisér Wren upozorňuje: "Improvizace v sobě vždy skrývá riziko, že se představení nepovede," se smíchem ale dodává: "Mohu vás ujisti, že nám se povede pokaždé."

Je lehké kritizovat: Divadlo Archa, Na Poříčí 26, Praha 1; 11. 10. - 13. 10.

 od 20: 00

Režisér Jacob Wren