Publikum, které do Naivního divadla chodí, se liší od návštěvníků Divadla F. X. Šaldy.
Většina diváků nepřichází z vlastní touhy něco vidět, návštěvu divadla za ně jednoduše naplánovala paní učitelka. Platí to i v případě loutkohry Krásný nadhasič, určené kromě dospělých také středoškolské mládeži.
Úkol tvůrců je jasný: zaujmout co nejrychleji bandu teenagerů pohrávajících si s mobilními telefony a jejich pozornost hodinu udržet.
Komu by se zdálo, že téma národního obrození nebude pro mladou generaci příliš atraktivní, toho autorka Iva Peřinová dokáže snadno vyvést z omylu.
Ze zaprášené historie vytáhla na světlo světa plnokrevnou postavu Čeňka Diviše, muže s tragickým osudem jako stvořeným pro první strany bulvárních deníků.
Nechybí tu nadměrná ctižádostivost, obdiv žen, nemanželské děti, ani nešťastná láska končící kulkou v hlavě. Díky Peřinové se Divišovi možná konečně dostane vytoužené slávy - sotva někdo z diváků před představením tušil, že právě účast všech pražských hasičů na pohřbu oblíbeného kolegy byla jednou z hlavních okolností požáru Národního divadla.
Autorka dokáže nejen zaujmout, ale i poučit, velmi nenápadně a přitom efektivně.
Tuhle lekci dějepisu si bude pamatovat každý. Těžko uvěřitelná historie umožnila Ivě Peřinové ve spolupráci s triem inscenátorů (režisér Tomáš Dvořák, autor výpravy Ivan Nesveda a hudební skladatel Vratislav Šrámek) zvolit formu blízkou hranému dokumentu s promítanými titulky z dobových novin či názorným popisem cesty smutečního průvodu.
Autorka ovšem nezapomněla na svou největší zbraň - humor. S jemným nadhledem kreslí obraz českého národa, který v rozletu brzdí hašteřivost a lajdáctví. Paralel se současností je tu víc než dost.
Scéna se pravidelně proměňuje, střídají se místa děje a s nimi i velké marionety s malými zespodu vedenými loutkami.
To je snad jediná slabina hry, některé scény jsou trochu nudné a zbytečné. Jiné momenty je ale bohatě vyvažují: kdo by si například pomyslel, že i mezi dřevěnými loutkami to může eroticky jiskřit tak jako mezi Čeňkem a jeho múzou?
Až budou historici popisovat sto let existence Naivního divadla v Liberci, období na přelomu dvacátého a jednadvacátého století označí s největší pravděpodobností za éru Ivy Peřinové. O Krásném nadhasiči se zmíní jako o jednom z mnoha důkazů jejího neobyčejného vyprávěcího talentu.
Iva Peřinová - Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla
Naivní divadlo Liberec. Režie Tomáš Dvořák, výprava Ivan Nesveda, hudba Vratislav Šrámek. Premiéra 19. února.
