Šrámy si z povodní odneslo hodně objektů. Poškozený je především zámek Liběchov z 18. století. V něm voda zničila krásnou barokní zahradu. Poničené je také pevnostní město Terezín. Vedle zaplaveného válečného památníku utrpěla i stavba barokní pevnosti, jež je světovým unikátem.
Nejhorší situace je v zatopených archivech. Apokalypsa postihla například pražskou budovu Invalidovna, v níž mělo Národní technické muzeum archiv architektury. Tisíce archivních položek se nyní mrazí, ale až za pár let se zjistí, nakolik budou ztráty nenahraditelné. V katastrofickém stavu je i řada soukromých archivů, například slavného divadelního fotografa Jaroslava Krejčího. Z pražské Kampy odplula obří socha Magdaleny Jetelové. Zatím se neví kam.
Živel si nevybírá ani mezi vzácnými tisky
Ještě nikdy voda nezpůsobila v tuzemských knihovnách takovou spoušť. Vzala si nejen statisíce knížek z běžné produkce, ale udeřila i tam, kde to knihovníky bolí úplně nejvíc: v archivech vzácných tisků, ve fakultních či vysoce specializovaných ústavech.
Pod vodou se ocitly staré tisky a časopisy, učebnice, skripta, diplomové práce... Dosavadní bilance jedenácti pražských institucí a jedné jihočeské zní zhruba takto: pět set tisíc obtížně nahraditelných svazků za tři sta milionů korun.
Nejcitelnější ztráty utrpěl zřejmě Archeologický ústav Akademie věd ČR, který měl v přízemí barokních paláců v Letenské ulici unikátní dokumentaci archeologických nálezů, bibliofilie z osmnáctého a devatenáctého století, výtisky z první republiky i draze vybavené chemické laboratoře.
Mezi zaplavenými publikacemi byla i monografie Jana Erazima Wocela z roku 1845 psaná v němčině nebo pečlivě budované řady časopisů, například dánského periodika od roku 1886 či maďarského od roku 1881.
Celkem sedmdesát tisíc svazků a sto dvacet tisíc fotografií. Část fondů byla rovnou skartována, nejcennější tituly se nyní mrazí v Mochově. Zástupce ředitele Martin Tomášek si velké naděje nedělá: "Budeme rádi, když zachráníme desetinu." Voda rovněž knokautovala čerstvě rekonstruovanou Knihovnu Václava Hlavatého v Sokolovské ulici, pobočku Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Pohltila suterénní depozitář a zvýšené přízemí včetně památkově chráněné profesorské čítárny, kde bylo pět tisíc cenných titulů.
Mnohasvazkové sebrané spisy francouzských matematiků, pozdější vydání Principia Mathematica Isaaca Newtona a více než čtyři stovky časopiseckých titulů včetně švédského Acta Mathematica, jenž vychází od roku 1882.
"Ani nevím, co všechno uplavalo. Přišli jsme o katalogy a elektronickou databázi jsme ještě neměli. Kromě toho byly některé knížky tak vzácné, že jsme se o nich nechtěli ani moc šířit," říká knihovnice Drahomíra Hrušková.
Další pobočka, v Troji, ztratila veškerý studijní fond. Účet za obě knihovny: osmdesát tisíc knih. O třetinu svých fondů, tedy na 100 tisíc svazků, přišla také Knihovna Právnické fakulty UK na náměstí Curieových. Ve druhém suterénu voda uchvátila kompletní monografickou literaturu, periodika a sbírku prvorepublikové právnické literatury.
"Knížky, které vydržely druhou světovou válku a zavření vysokých škol, nepřežily povodeň. Jsou to velmi těžko dostupné věci, které se dají ještě sehnat v soukromých knihovnách právníků," říká vedoucí knihovny Jana Mouchová.
Krvácí i Jihočeská vědecká knihovna, v jejíchž sklepeních se rozlila dvoumetrová hladina. Přišla o sto padesát tisíc knížek z dvacátého století, k literárním škodám se ovšem přidaly i ty stavební: na dvou budovách z roku 1885 a 1945 půjdou k deseti milionům.
Smutný obraz se rozprostřel i v Archivu Veliké lóže České republiky - zednářská knihovna byla v suterénu jednoho z činžovních domů v Libni. Ruční zápisy Karla Čapka, Jana Masaryka, Edvarda Beneše, veliký archiv známého lékaře Jiřího Sylaby či samizdaty se proměnily v mokré papíry, některé se suší, jiné mrazí v Kladně.
Jde o dva a půl tisíce svazků, škody na vybavení jsou za půl milionu korun. Nejvíce se současný velmistr českých zednářů Pavel Šebek bojí o rukopisy a kresby Alfonse Muchy z počátku dvacátých let, které si proslulý malíř a jeden ze zakladatelů československého zednářství připravoval k přednáškám.
O bezmála polovinu knihovního fondu přišla Knihovna Divadelní fakulty AMU v Karlově ulici. Pohlcen byl celý sklepní depozitář, který obsahoval také francouzské, německé i ruské časopisy z 19. a 20. století, kompletní vydání děl ruských umělců Stanislavského, Puškina či Ostrovského, na dva tisíce diplomových prací od počátku 50. let. Škoda za čtvrt milionu.
A přece mezi skleslými knihovníky aspoň někdo mluví o štěstí v neštěstí. "Myslím, že jsme neutopili jediný unikát," říká ředitel Filozofického ústavu Akademie věd Vilém Herold. V moderně vybaveném suterénním skladu v Jilské ulici nenávratně ztratili třicet tisíc svazků, dalších pětadvacet tisíc knih se mrazí v Brně a pražské Libuši, ale ty nejcennější exempláře prý zkáze ušly.
Třeba filozofické slovníky z 18. století či práce Jeronýma Hirnheima De Typho Generis Humani z roku 1676, která byla na indexu zakázaných knih. Na konečnou evidenci si však podle Herolda čtenáři ještě musí počkat: "Bude to práce tak na dva roky, než budeme opravdu schopni říci, co jsme zachránili."
