Režisér Michal Dočekal s jevištním výtvarníkem Davidem Markem ji zasadili do zcela soudobých reálií, s nimiž se 170 let starý text prolíná v interesantních konotacích.
Hned vstupní scéna s rostoucí panikou z příjezdu utajeného revizora se odehrává v neutěšené schůzovní ratejně. Hejtman v podání Miroslava Donutila uděluje zbrklé pokyny, jak "vyjít" se státní kontrolou.
V hektickém spěchu se pak uplatní některé svěží prvky drastické komiky (kožich pro manželku jako úplatek hejtmanovi se objevuje při otevření objemnější zásuvky u stolu, jeden z horlivých zametačů stop si poraní prsty v zařízení, které předtím napadrť likvidovalo písemné dokumenty).
Vykutálení činovníci navštíví pak údajného revizora Chlestakova (Saša Rašilov) v jeho pronajatém pokoji v hostinci.
Hold předchůdcům
Režisér Dočekal vzdává hold svým předchůdcům, kteří nastudovali slavnou Gogolovu hru, například Jiřímu Frejkovi či Petru Léblovi, a rozehrává řadu gagů se dveřmi podobně jako oni, byť situace, kdy k tomu dochází, nejsou ve fabuli nutně totožné. Umná dveřní manipulace se však trochu okouká a stejně jako některé další momenty učiní z druhého dějství až vleklou záležitost. Scény vysloveně vydařené se pak v inscenaci s těmi rozpačitějšími střídají.
Kvalita vyzařuje především z hereckých výkonů. Rašilovův Chlestakov je typem zpovykaného mladíčka, který se baví, ale nezná míru a rád okouzluje okolí. Brilantním číslem je v interpretově podání chvástavě opilecký výstup. Donutilův hejtman se vyznačuje suverénní přirozeností a přesným kladením mluvních akcentů. Kreace je ovšem natolik samozřejmá, že se pohybuje na hraně osobnostního herectví a rutiny.
Skvěle režisér spolu s herci odstínil charaktery podivných městských týpků. Jan Hájek a Vladimír Javorský v rolích občanů-povalečů Bobčinského a Dobčinského připomínají dvojnické mafiány vyloučené z klanu pro neschopnost. Přesnými tahy modeluje František Němec školního inspektora jako alkoholizovaného neurotika, také Jan Hartl vykresluje přesvědčivě okresního soudce, samorostlého a bizarního rozumbradu.
Trošku nevyrovnaný
Dočekalovy režijní nápady lze rozdělit na vydařené a ty další, do kategorie kvalitních patří kupříkladu "zvrtnutí" objemné sedačky s hejtmanovou manželkou či replika Klobouk dolů, která zazní při sundávání nemocničních čepiček (Chlestakov byl totiž pozván i na návštěvu špitálu).
Za spornější považuji "ostravackou" stylizaci Chlestakovova sluhy Osipa či milování se hejtmanky se stojanem od mikrofonu (nic ovšem nenamítám proti výkonům Jana Novotného a Jany Bouškové).
Tento Revizor je rozhodně plný nápadů, místy velmi zábavný, nepochybně aktuální, jenom někdy méně, jindy více nevyrovnaný. Jelikož premiéru pronásledovaly zdravotní problémy protagonistů, mohou drobná rozhození temporytmu vyplývat i z toho. Jsem však zároveň toho názoru, že některé nedotaženosti či osamoceně čnějící gagy vyplývají ze struktury inscenace samotné.
NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL - Revizor
Národní divadlo Praha. Přeložil Zdeněk Mahler, režie Michal Dočekal. Délka 180 minut.
Hodnocení MF DNES: 80%
