Je jakýmsi evergreenem českých jevišť a každá jeho nová verze je nutně porovnávána s těmi předchozími. A ze srovnání nevychází nuselská verze příliš dobře. Režijně je neosobní, herecky vesměs šedivá, choreograficky i tanečně rutinní a až na vtipnou úvodní "jízdu vláčků" postrádá výraznější scénické nápady.
V roli Sally vystupuje - možná - budoucí hvězda českého hudebního divadla, před časem z Ostravy přibyvší Tereza Bebarová. Jako jedna z nemnoha současných mladých českých hereček dokáže vytvořit silnou dramatickou figuru, přitom výborně zpívá i
|
KABARET | |
| režie | Juraj Deák |
| choreografie | Martin Pacek Eva Velínská |
| scéna | Jan Dušek |
| kostýmy | Sylva Zimula Hanáková |
| orchestrální aranžmá |
Jiří Toufar |
| dramaturgie | Helena Vašáková |
| překlad písní | Pavel Cmíral |
| premiéra | 20. září 2001 |
Protihráčem Bebarové by měl být Mario Kubec v roli Cliffa Bradshawa. Jenže tak přehlédnutelná hlavní postava se málokdy vidí! Předpokládaná hvězda inscenace, Petr Rychlý v roli Kabaretiéra, zůstává v šarži pokleslého televizního baviče bez špetky tajemství. Svou roli odevzdává bez jakéhokoli kabaretiérského charizmatu. Je seladonem, kterému toho do naznačovaných "ďábelských" rysů mnoho schází. Nedaří se ani perfekcionistické Elišce Balzerové v roli slečny Schneiderové.
Je příliš chladná a rozumová, prochází jevištěm jako bezradný cizinec. Ještě problematičtěji působí Břetislav Slováček jako Schulz. Schází mu - v muzikálu obsažený - rozměr osobní lidské důstojnosti, statečnosti a pokory, jež ho dovede na okraj propasti. Milostný příběh Schulze a Schneiderové sklouzl v inscenaci do sentimentálního kýče, jejž podmalovává rušivě působící halfplayback. Naštěstí je na balkoně divadla vynikající malý swingový orchestr a většinu čísel doprovází živě. V těchto momentech má inscenace přece jen trochu víc šťávy, světla a barevnosti.
Nevyznamenal se totiž ani scénograf Jan Dušek. Jeviště utopil do tmy, nevytvořil jednotný styl, který by komunikoval s dobou a žánrem; třeba po stranách postavená zrcadla nejsou do inscenace zapojena téměř vůbec. Kulisáci navíc musí neustále scénu přestavovat, což představení dodává téměř amatérský ráz.
Zkušený šéf Národního divadla moravskoslezského Juraj Deák zrežíroval rutinní představení bez větších ambic oslovit dnešního diváka. A pokud chtěl na Fidlovačce vytvořit "jen" divácky atraktivní "broadwayský" kus, který by rovnocenně propojoval hudební čísla s tanečními a činoherními, ani to mu nevyšlo - narazil na omezené možnosti nuselské scény. Nablýskaný americký muzikál je tu spíše malou českou operetou.
 Divadlo Na Fidlovačce - Kabaret. |
