Jemné a procítěné akustické bluesové skladby s odkazem na nejstarší kořeny delta blues, tvrdá elektrická blues-rocková smršť s rychlostí 200 km/h, kytarový slide za pomoci plné pivní lahve či dokonce hořící kytara v rukou do půl těla vysvlečeného tetovaného podivína s vizáží mexického mafiána. To vše je k vidění na Sardinasových koncertech.
Slavný hudební producent a někdejší spolupracovník Jimiho Hendrixe Eddie Krammer o něm tvrdí: "Eric ve své hudbě přirozeně přechází z uhlazeného akustického delta blues do drzého elektrického blues a rocku."
Sardinas je řazen mezi nejznámější hráče současnosti na resofonickou kytaru a patří k mistrům techniky slide, kdy kytarista klouže kovovým válečkem, navlečeným na prstě, po hmatníku (ostatně, celá jedna výrobní série těchto válečků, technicky specifikovaná a designově vyvinutá samotným kytaristou, dokonce nese jeho jméno).
Mimořádný talent a originální přístup ke hře na kytaru a muzice vůbec objevil u Erica Sardinase i velikán světového kytarového rocku Steve Vai. V roce 2005 si jej pozval jako speciálního hosta své celosvětové Real Illusion Tour. Více než pozitivní divácký ohlas na Sardinasova divoká vystoupení jen potvrdil, že Steve Vai se ve své volbě nemýlil.
Eric vzal kytaru do ruky poprvé už v šesti letech a přesto, že byl od narození ortodoxním levákem, dodnes ji drží jako pravák. Někteří teoretici tvrdí, že právě tato "nepřirozenost" má na svědomí jeho neopakovatelnou a jedinečnou hru.
Během koncertu Eric Sardinas cituje kdekoho od Muddyho Waterse a Alberta Kinga přes ZZ Top, Jimiho Hendrixe, až po Led Zeppelin. Kytaristova výjimečnost však nespočívá v dlouhých kytarový sólech, ale v originalitě, stylové pestrosti a samozřejmě obrovské show.
