"Původní název zněl Abeceda kultury," komentuje Pospíšil originální způsob, kterým přibližuje skutečnost Spojených států. Pomocí sto padesáti krátkých fejetonů, glos a črt portrétuje životní styl v nejmocnější zemi světa často velmi otevřeným způsobem. Jak Pospíšil tvrdí, šlo zejména o bezprostřední zkušenosti z prvních dnů pobytu: "Během nich jsem totiž nejvšímavější k jinakosti. Oblečení lidí, výraz jejich tváře, řeč těla, vzhled ulic, vůně vzduchu, to vše ke mně mluví, i když ne zcela jasně. Po několika měsících se s druhou kulturou sžívám a začínám být k jejímu svérázu slepý."
|
UKÁZKY Z KNIHY Nedrahé věci Aktivní dospělí |
V případě knihy nejde o prvoplánového průvodce. Jak byste ji charakterizoval vy jako autor?
Zajímalo by mě podle čeho vznikala často svérázně vymezená hesla?
Americkou kulturu z filmů jakoby známe. Když člověk do Spojených států přijede, zjistí, že se mnohé diametrálně liší. Všímal jsem si vždy určitých jevů, které jsem se pokoušel vysvětlit. Například proč je tolik tlustých lidí v Disneylandu. Nebo proč se nosí plechovky s nápoji v hnědém sáčku. Tyto střípky, které snad dávají celistvější obraz o USA, jsem posléze abecedně seřadil.
V knize se představujete jako vtipný pozorovatel, bystrý glosátor, ale i znalec amerických dějin, literatury a filmu či bezmála novinář se smyslem pro zkratku. S jakou ambicí jste slovník vůbec psal?
Chtěl jsem jako vysokoškolský učitel z povolání přiblížit jinakost kultury v nejrůznějších podobách a formách, s nimiž se při pobytu v USA člověk v praxi setkává. Chtěl jsem mnohé věci také popularizovat, jinde zase jít pod povrch mýtů, které o sobě americká společnost vyzařuje prostřednictvím médií.
Ve slovníku jsem nenašel hesla vztažená kupříkladu k americké přírodě, fenoménu Indiánů...
Amerika je nádherná zem. Je tím krásnější, čím více se vzdalujete od Američanů či od toho, co v poslední době postavili. Ve slovníku skutečně chybí ten volný nekonečný prostor a nádherná příroda národních parků. Těžištěm knihy ale zůstávají lidé. Mnoho materiálu jsem kvůli požadovanému rozsahu ani použít nemohl.
Kolik hesel jste pro představu nezařadil?
Vydaly by na ještě jednu stejnou knihu. Možná bych se ale v něčem opakoval. Navíc mně také šlo o humor, který mi v akademickém prostředí často chybí.
Nejkratší heslo slovníku zní Peníze. Téměř v optice Murphyho zákonů jste se omezil na jediné souvětí: "O důležitosti peněz se přesvědčujeme všude, ve Spojených státech však více." Není to při pohledu na všespasitelnou měnu mnohých lidí trochu málo?
V abecedním souhrnu americké kultury nešlo heslo peníze přeskočit. Zároveň jsem nechtěl opakovat otřepané banality o materialismu. Chtěl jsem potvrdit jistou skutečnost. Lidé ve Státech o dolarech skutečně přemýšlí a snaží se především kvůli nim. Peníze jsou tam důležitější než u nás, což konečně tvrdím.
Lehká ironie, vtipný komentář může negativní realitu zjemnit. Co vám ve Státech vadilo?
Špatná káva. Všestranné rozšíření pušek. Vysoké pokuty. Obtíže s parkováním. Kromě toho i nesoulad mýtů s realitou. Příkladem je rasová segregace, která je zákonem zakázána, ale existují určitá prostředí, kde etnická komunita zůstává neprůstřelně jenom pospolu. Asi to bude i jakási nadměrná morální nadřazenost, kterou Američané ve své sebestřednosti projektují do světa. V Los Angeles je to zase životní styl založený z větší části na automobilu. Aktuální otázka surovin a zdrojů našince v tomto městě přesvědčí o plýtvání, které je špatné. V tuzemsku jsme ovšem pilní žáčci.
Co byste naopak opatřil znaménkem plus?
Například pracovní nasazení, také třeba muzea, univerzitní i veřejné knihovny a pak i řadu osobních preferencí jako profesionální baseball či kombinace rozličných vůní v obchůdcích Seven-eleven, které jsou obdobou našich malých večerek.
 Tomáš Pospíšil a jeho Průvodce Amerikou |
