Nejnižší cena je 18,3 milionu, minimální příhoz půl milionu, stanovil suchý exekutorský slovník.
Jak se to může stát?
Snadno. Tvůrce a producent zamýšlené první české fantasy Tomáš Krejčí to vysvětluje až dojemně: „Mohu se jevit jako cynický režisér s megalomanskými představami, ale ve skutečnosti jsem se snažil film udržet ve výrobě, přestože jsem sám přišel o všechny své peníze i střechu nad hlavou, a právě jen díky tomu se může konat alespoň dražba práv, protože jinak by žádný film neexistoval.“
Otázka je, kdo torzo díla, kterému stále chybí část trikové a zvukové postprodukce, vůbec chce koupit a co si s ním počne. Krejčího tvrzení, že zájem projevila jedna z firem Stevena Spielberga, opět spadá spíše do říše pohádkových snů. Možná za to opravdu stojí, ale zatím prý Aporver vidělo jen testovací publikum, investoři a festival stereoskopických filmů v Moskvě, aniž by se odněkud ozvalo – Geniální materiál, kupuju to se vším všudy včetně dluhů!
Zvláštní kapitolu případu tvoří vyšetřování a soudní spory kolem projektu. Podle Krejčího verze odešel po šesti letech jeden producent, přišel jiný, který však neuhradil část svého podílu, takže se zastavily jak finance od ostatních partnerů, tak výroba. Ale to ať šetří příslušné orgány; z pohledu běžného smrtelníka je zajímavější, kterak se dá udržet sen při životě patnáct let; den po dni, od stále křehčích nadějí k beznaději, k tanci mezi vejci a čekání na zázrak.
Model se neliší od jiných: člověk si půjčí, nestíhá splácet úvěr, tudíž si půjčí znovu, prodá auto, zastaví dům, takže ho rodina opustí, usíná sám v závěji upomínek a pořád věří, že se to zlomí.
Je mu líto času, peněz, energie, všech zúčastněných a v neposlední řadě sebe sama. Od jistého bodu už je asi jedno, jestli se hraje o tisíce nebo miliony, ostatně klasik přece radil – Buďte králi ve svých snech a hledejte místa svá na vrcholu. Tak proč troškařit při zemi.
Poslední z Aporveru si nejspíš připíše neveselý titul prvního českého filmu končícího svou kariéru v aukci, ale zase si ušetří pohanu Andělské tváře, která sice do kin došla, ovšem propadla v nich a zadluženého producenta rovněž přivedla na mizinu.
Současně kauza Aporver poskytuje důvod, proč ještě hlouběji smeknout před jinými smělými plány, které se podařilo dokončit se ctí, jako letošní Nabarvené ptáče. A přitom i krachující stavitel vzdušných zámků budí pořád větší pochopení než malí příživníčci na filmovém koláči, kteří ze sponzorských milodarů od místního řezníka, kadeřníka, autodopravce a radních upletou rok co rok další brakovou rádoby komedii, z níž přechází zrak, sluch i rozum. Jim paradoxně pád nehrozí.
