Joseph Heller: Portrét starého umělce |
Překlad Jana Pacnerová |
Ottovo nakladatelství, Praha 2000 |
256 stran |
náklad a cena neuvedeny |
Tohle Hellerovo závěrečné dílo, přeložené jako Portrét starého umělce, výborně ilustruje principy té postmoderny, jež si pohrává s nekonečnými možnostmi literatury, aniž jedinou z nich dovede do kloudného konce. Jak tu s úctou nevzpomenout úžasnou Hemingwayovu povídku Sněhy na Kilimandžáru, která zachycuje protagonistovo osobní i umělecké zoufalství, ale taky "nahazuje" četné začátky nikdy nerealizovaných "majstrštyků"!
Hellerův Eugene Pota ve svých marných pokusech najít jakýkoli nosný námět semele cokoli - od snahy dobově aktualizovat Toma Sawyera coby mladíka nového tisíciletí v "kašmírové bundě od Armaniho" až po převyprávění vybraných pasáží z bible a řeckých mýtů či narážky na nedávnou Clintonovu aféru. Některé nápady jsou docela vtipné, jiné zůstávají samoúčelnou deklarací, viz třeba fráze "román... o románu, jehož vypravěčem je sám román".
Princip zrcadlení a zmnožování je doveden až do krajnosti v případě Sexuálního životopisu mé ženy, kdy jistý Lloyd píše o své manželce, zatímco ta si vede deník, a o stejnou věc se pokouší i protagonista příběhu do doby, než s obdobnou myšlenkou přijde i jeho druhá polovička. V závěru Portrétu starého umělce se potom dovídáme, že celá kniha je v podstatě ideou redaktora, který odmítá věřit, že bohové, mýty, bible a beletrie jiných autorů jsou zajímavější než skuteční lidé, a přijde tedy s námětem popsat ony tvůrčí a jiné pochyby. Do překvapivé finální ironie či mystifikace literátů typu Martina Amise má ovšem tenhle zvrat hodně daleko...
Obdobně jako v Neveselé záležitosti se tu naráží na fyzické a jiné potíže stáří; vztahy mezi pohlavími - Hellerovo známé téma - se zde objevují v neuspořádaných postřezích rozpínajících se od feministických redaktorek po viagru. Patrně nejzdařilejší pasáží je Potova přednáška o literatuře zoufalství, v níž vykresluje svou romantickou představu umělce coby osoby rozervané a zmítané depresemi pramenícími na jedné straně z potřeby tvořit, na straně druhé z pochyb o smyslu díla. Dostáváme se tak k tomu, kvůli čemu bychom mohli tuto Hellerovu knihu případně číst - totiž pro onen rozměr literární. A hned musíme dodat, že právě ten české verzi téměř úplně chybí.
DRZOSTI A BLBOSTI
Kamenem úrazu je již titul: název Portrait of an Artist, as an Old Man je jasnou variací - na přímo v textu zmiňované - dílo irského modernisty Jamese Joyce, které u nás Aloys Skoumal pro Odeon v 80. letech přeložil pod názvem Portrét umělce v jinošských letech. Portrét starého umělce tudíž není adekvátním protějškem. Nebohý Joyce si to v tomhle překladu Hellera odskákal ještě dvakrát: hovoří se o jakémsi Ulyssovi (má být patrně Odysseus) a o Finneganově procitnutí (to jsou Plačky nad Finneganem).
Z dalších "bot" namátkou uveďme: Lekci anatomie (narážka na Hodinu anatomie od Philipa Rotha), Madame Bovaryovou (česky Paní Bovaryovou), Metamorfózu (jistě: Kafkova Proměna). Dokonce jsou tu zaměněna díla - ona "dobře známá a velice čtená kniha o depresi" Williama Styrona není jeho prvotina Ulehni v temnotách. Přeložit Vonnegutův novotvar Timequake jako Zemětřesení je vyložená chyba; ostatně Časotřesení přednedávnem vydalo Argo. K dalším literárním záležitostem patří systematicky mylný překlad anglického termínu novel coby novela (správně román) nebo v souvislosti s Frankem Norrisem zavádějící ahistorický obrat "skandální beletrie" - v angličtině se hovoří o muckraking fiction čili americké literární škole přehrabovačů hnoje z počátku století.
Takový truchlivý výčet by nad překladem mohl ještě pokračovat. Speciální skupinu by v redakčně precizním vydání měly tvořit případy, kdy se mýlí Heller; čtenář by měl být v poznámkách upozorněn například na zmatení dvou románů Juliana Barnese či nepřesný výrok o nejslavnější americké básnířce Emily Dickinsonové. Překladatelka JUDr. Jana Pacnerová měla zvážit, je-li na takový titul vůbec kvalifikovaná, a odpovědná redaktorka plus tři osoby uvedené v tiráži pod hlavičkou jazyková spolupráce prostě nepodnikly základní konzultace s odborníky. Obecný nadbytek českých ukazovacích a přivlastňovacích zájmen, občasné neprovázání replik v dialogu, nepochopení některých nuancí či neznalost reálií (coeducational dorm není koedukovaná ložnice, nýbrž kolej) lze snad odpustit, ignorování literárních odkazů již nikoli.
Korunuje to poznámka o autorovi: figurují v ní tři neexistující tituly Hellerových děl: Představ si to (místo Nemalujte si to), Není se čemu smát (místo Neveselá záležitost), Tu a tam (Tady a teď). S větší neúctou ke kvalitě české překladatelské tradice, zastoupené u Hellera jmény Miroslav Jindra a Antonín Přidal, jsme se snad ještě nesetkali.
KALKUL ŠÍBRA
A kdo knihu vydal? Nechvalně známý nakladatel Svoboda. Jeho jméno před lety padalo v souvislosti s anonymním vydáním Rushdieho Satanských veršů, kde byl bezohledně citován jistý český arabista, čímž byl ohrožen na životě. Svoboda stojí i za "převyprávěním" Malého prince, loni odměněným nakladatelskou anticenou Skřipec. S tímhle Hellerem Svoboda předběhl vydání i ve Spojených státech, musel tedy asi hodně spěchat a "nějakými" detaily se nezanášet.
Patrně z reklamních důvodů zvolil nevkusnou blýskavou s odpudivě zalomenou Hellerovu fotografii, ve "flecích" na záložce je text místy nečitelný, na tisk uvnitř knihy nakladatel použil jeden z nejlevnějších druhů papíru. Jeho chladný obchodní kalkul nezasluhuje nic než bojkot!
Joseph Heller při své návštěvě Prahy v roce 1997; vlevo je Michael Žantovský, který přeložil jeho román Gold za všechny peníze. |