Annelies Verbeke

Annelies Verbeke | foto: begeerte.be

Poslechnout spisovatelku Verbeke se nevyplatí, její kniha Spi! se čte téměř sama

  • 0
Tahle knížka má jednu zásadní nevýhodu. Chtě nechtě při ní usínáte, začínáte toužit po spánku. Na rozdíl od ostatní literatury však nejde o příznak rozvleklého děje či neučtitelných pasáží, ale o pouhý důsledek názvu. Ten totiž velí: Spi!

Vlámská autorka Annelies Verbeke (1976) vydala svůj první román Spi! (Slaap!) v pouhých sedmadvaceti letech. Stal se z něho bestseller přeložený do patnácti jazyků včetně češtiny. "Kdo v noci spí, má ze dne menší strach," zní klíčová věta románu o spánku nebo spíš jeho nemožnosti.

Mladá hrdinka Maja trpí chronickou nespavostí, která ji uprostřed noci vyhání do ztichlých ulic, v nichž bloumá plná nenávisti k lidem, kteří dokážou usnout. Až přijde bod obratu, Majino setkání s podobně postiženým padesátníkem Benoitem.

Dva ztroskotanci zachraňují sami sebe a autorka čím dál víc naznačuje, že nemoc je jen průvodním jevem něčeho mnohem podstatnějšího – neschopnosti začlenit se, klidně žít.

Maja horečně tápe, pouští se do jednorázových záletů i lesbické lásky, pije a zraňuje, po něčem trvalém sice podvědomě touží, ale také ji to odpuzuje. To Benoita děsí jen jediné: stále se vracející přízrak zemřelé matky, kterou miloval i navzdory její prostituci.

Opravdu nepřátelský svět?

Maju a Benoita spojuje hledání, útěky a nedůvěra vůči světu, který považují za prázdný a nepřátelský. Jenže otázka zní právě naopak: co když si ho prázdný a nepřátelský děláme? Ve světové literatuře to není nijak nové téma, neklid, strachy, traumata dětství patří k oblíbeným motivům. Obavy z odpovědnosti však bývají více spojovány s muži, ženy jsou většinou ty, které jasně vědí a chtějí. V případě Maji se však poměr pozoruhodně obrací. Je to trochu zlostná, trpící individualistka, která od sebe odežene obětavého přítele a svou sestru by nejraději vykopala z bytu. V obecnější rovině se dá číst i jako prototyp generace, posedlé sebou samou a vlastní identitou.

To z útlého belgického příběhu dělá univerzální čtení, které je usnadněno strohým, nekomplikovaným stylem vyprávění, lehce přepínajícím ženskou a mužskou perspektivu. Ač Verbeke neoslňuje obrazností ani fabulací a občas odbude formulaci, umí dialogy o ničem i jímavé scény – z blázince stejně jako z nemocnice, kde Maja s umírající pacientkou bláznivě kouří na zákazu kouření. A tak je možná nejlepší usnout nad Spi! až na konci.

Annelies Verbeke: Spi!
Přeložila Jana Pellarová. Kniha Zlín, 143 stran, cena 169 korun
Hodnocení MF DNES: 70 %