UkázkaV audiogalerii najdete skladbu Batucada Nova |
Kromě Orchestry se vystoupení zúčastní Tam-Tam Batucada, bubenická sekce, která výrazně přispěla při natáčení Sambisty. Desku pokřtí hudebník a producent Michal Dvořák.
Vzpomenete si, jak těžké byly začátky Tam-Tam Orchestry v Česku?
Začali jsme hrát a já jsem postupem času zjistil, že jen hraní nestačí. Ona to totiž byla taková osvěta. My jsme přijeli se sambou, hodinu jsme hráli jen na bubny a lidi na to koukali a nevěděli, co dělat. Nereagovali na to tak, jak jsem byl zvyklý zvenku, netančili, nebavili se u toho. A tak jsem začal přidávat harmonické nástroje, dechy. Postupem času jsem zjistil, že mám dva typy programu, a tak jsem je rozdělil. Tam-Tam Orchestra je soubor s harmonickými nástroji a Tam-Tam Batucada jsou jen bubeníci. Poté jsem otevřel i školu samby. Křest nové desky Sambista projekty opět spojí.
TAM-TAM BATUCADA LUCERNA (2007)
Vnímáte, že se lidé po deseti letech naučili poslouchat právě Batucadu a už se nemusí tolik opírat o harmonické nástroje?
My jsme se taky zlepšili, takže je to pro posluchače zajímavější. (směje se) Na pódiu to začalo i jinak fungovat. Vystoupení je víc spojené s pohybem. Před deseti lety jsme byli skutečně první, kdo hrál sambu v tak čisté podobě, teď už je ta brazilská muzika daleko populárnější.
K Tam-Tam Orchestře se na novém albu Sambista připojil i ryze bicí "soubor" Tam-Tam Batucada, který výrazně supluje roli klasických bicích z Orchestry. Písně jsou zpívané v češtině, portugalštině a španělštině.
Vy ale s osvětou pokračujete. Deska Sambista totiž obsahuje i jeden bonusový materiál.
Orchestra a Batucada
Obal cédéčka je docela výpravný. Nástroje, které hrajou v jednotlivých skladbách, lidem nejspíš nic neřeknou. A ten, kdo by si jen přečetl jejich názvy, by si musel pomyslet, že jsme úplní blázni. Takže kromě původu písně a rytmu, ve kterém skladby hrajeme, jsou v bookletu alba všechny nástroje zobrazené. V maličkém slovníku, který jsem vytvořil a nakreslil, je vysvětleno, z čeho nástroje jsou i odkud pocházejí.
Středoevropanům, kteří vyrostli na tradičnější hudbě, se mohou brazilské rytmy zdát až příliš monotónní. Dokáže vás po více než dvaceti letech, kdy se hudbě Jižní Ameriky a Afriky věnujete, něco překvapit?
Nabízí se několik pohledů. V nejpovrchnějším poslechu se hudba může opravdu jevit jako jednotvárná, přestože to, co se poslouchá u nás - mainstream, tucky - je něco tak fádního, neoriginálního. Tahle hudba je mnohem barevnější. Když tomu člověk chvíli věnuje, zjistí, že je mnohem pestřejší. Druhá věc, která mě dodnes baví, je chování lidí. Ti, kteří žijí v zemích, kde rytmy vznikaly, muziku milují. Země, město tím žije, i když jsou to ty samé rytmy, stejné postupy. I když je to na jedno brdo, pořád to skvěle funguje. Když se muzika rozezní, všichni se zastaví. Staří, mladí. Začnou tancovat, začnou si broukat melodii.
Je vám tahle nátura bližší než ta evropská?
Samozřejmě. Jsem Evropan a vůbec si nechci hrát na Brazilce, tady jsem doma. Ale je mi blízká ta přirozenost a spontánnost. Tam na ulici nikdo neřeší, jestli není trapný si zatancovat a zazpívat.
Projevila se na nové desce i vaše láska k výletům do jiných hudebních žánrů? Dříve jste spolupracoval s jazzmany, druhou desku s vámi natočil Dušan Neuwerth, mistr moderního zvuku.
Projevilo se to tak, že jsem si desku udělal úplně po svém. Výlety do jiných žánrů mě baví, tam se odreaguju, ale samozřejmě zkušenosti jsou na tom nejdůležitější. Rytmikon, druhou desku s Dušanem, jsme se snažili postavit hodně přírodně, ale zároveň moderně; tak, abychom si za tím mohli stát. To album mám opravdu moc rád. Přesto to ale nebyla deska, kterou by rádia hrály. Lidi, kteří chodí na naše koncerty, pak přišli a říkali, tohle ale nejste vy, vy jste daleko divočejší. A to jsem musel uznat - při vší úctě k Rytmikonu.
Kdybyste měl Sambistu popsat jednou větou, co by vás napadlo?
Natočili jsme album bohaté na rytmy. A rytmus je zde prioritou. Je to mé vyznání mé lásky k sambě.
