RECENZE: Nejen Plodková a Majer hrají křehce o lásce ve dvou patrech

Obvinit zatím poslední premiéru pražského Divadla Na zábradlí z toho, že zařadila „jen další kus“ tvůrčího dua Jan Mikulášek – Dora Viceníková, by bylo příliš jednoduché.

I když už při pohledu na stručné info k inscenaci je jasné, že diváka opět čeká pásmo vzájemně propletených a přitom nenavazujících scének v podání bezejmenných postav. Že se budou střídat bravurně zahrané vypointované minipříběhy s těmi zapomenutíhodnými. Že se Marek Cpin opět s barevnou retroscénou vyřádí. A že hodina a půl je tak akorát.

Na druhou stranu však nikde není psáno, že divák musí ke zhlédnutí Posedlosti absolvovat i předchozí produkci scény. Posedlost je navíc právě oproti minulým premiérám tak nějak éteričtější, křehčí, sympatičtější, a hlavně z nich zdaleka nejvtipnější. Možná zdejší tvůrčí tým dovybrousil styl, možná je to samotným tématem.

V nájemním domě, kde díky probořenému stropu vidíme do dvou podlaží naráz, totiž jde především o lásku. O lásku romantickou, vášnivou či slepou, ale i tu stereotypní či zvrácenou. Herci zde opakovaně rozehrávají sladkokyselé scény, hemží se prostorem jako stádo pavouků a z imaginárních nití pletou společnou pavučinu nepřehledných vztahů.

Posedlost

75 %

Divadlo Na zábradlí

premiéra 30. dubna 2016

režie: Jan Mikulášek

hrají: Dita Kaplanová, Jana Plodková, Anežka Kubátová, Miloslav König, Stanislav Majer, Jiří Vyorálek, Leoš Noha, Johana Matoušková

Mezi jinými utkví motiv, kdy všichni zkoumají po bytě nedbale polepené papírky a čtou z nich banální i zásadní vzkazy. Nebo scéna, kdy jedni využívají částí těl druhých k běžným domácím činnostem. Zaujme i bušící srdce Jany Plodkové, která se zde podobně jako v Hamletech stává jednou z nejvýraznějších postav jinak cíleně anonymního davu.

Pokud pomineme více či méně povedené odbočky v podání jiných režisérů, uzavírá Posedlost – v rámci tvorby současného Zábradlí – spolu s Požitkáři a Hamlety trilogii, kdy tvůrci využili výše zmíněných postupů k ilustraci jednoho tématu. Tedy snad, počtvrté by se už do stejné řeky všem věrným divákům asi přece jen nechtělo.