Portico Quartet rozvíjí originální hudební princip, který je nastaven už neobvyklým nástrojovým obsazením. Kromě saxofonů, kontrabasu a bicích totiž podstatnou složku soundu kapely tvoří sestava takzvaných hangů. Tedy perkusívních nástrojů, které připomínají karibské steel-drums, ale ve skutečnosti byly s hodinářskou přesností vyrobeny inovativními nástrojáři ve Švýcarsku.
V základech skladeb, jak je prezentuje Portico Quartet na albu Knee-Deep In The North Sea (jehož studiová část byla natočena už v roce 2007, živé bonusy pak vloni v dánské Kodani), tak hrají zajímavé melodicko-rytmické figury právě tyto hangy a evokují tak nejen karibskou hudbu, ale například i indonéské gamelany. Právě tyto formální dotyky s world music zřejmě učarovaly Peteru Gabrielovi tak, že vzal kapelu pod svá křídla.
Jinak ale Portico Quartet s world music prakticky nesouvisí. Jeho hudba je moderní, velmi sdělný, čerstvý a nezakomplexovaný jazz, který se nebrání ani výrazné, skoro až popové melodice a tanečním rytmům. Jsou mu ale blízké i melancholické polohy, které pomáhají hudbu kapely přirovnávat k jazzu skandinávských zemí či produkci mnichovského kultovního labelu ECM.
Členové skupiny studovali v Londýně africké nástroje i indonéský gamelan a přinášejí hudební svědectví z etnicky promíchané čtvrti Hackney. Ta vstoupila do londýnských dějin svým černošským starostou, většinu v ní mají afričtí imigranti a jamajští rastafariáni.
Bodem zlomu bylo pro Portico Quartet právě album Knee-Deep In The North Sea, které vzbudilo poprask mezi kritiky i DJi a přineslo kapele nominaci na cenu Mercury, o kterou se ucházela po boku např. Radiohead. Druhé album Isla natočil s Portico Quartetem rockový producent John Leckie v legendárním studiu Abbey Road. Mezi velké úspěchy kvarteta patří i vystoupení na megafestivalu v Glastonbury.
